Domov / Hlavná strana / Čítanie / Zahájenie východnej fronty

Zahájenie východnej fronty

projevy-ahPrejav Adolfa Hitlera zo dňa 22. júna 1941. Adolf Hitler v ňom vysvetľuje príčiny a zmysel zahájenia poľného ťaženia na východe proti Sovietskemu zväzu a objasňuje, čo viedlo Ríšu k rozkolu s Ruskom.

Německý národe! Nacionální socialisté!

Těžkými starostmi jsem byl tísněn, po celé měsíce jsem byl odsouzen k mlčení. Nyní nadešla hodina, ve které konečně mohu mluvit otevřeně.

Když Německá říše 3. září 1939 obdržela anglické vyhlášení války, opakoval se znovu britský pokus, aby všeliký začátek konsolidace a tím vzestupu Evropy byl zmařen bojem proti mocnosti evropské pevniny, jež té které doby byla nejsilnější. Tak zničila Anglie svého času v četných válkách Španělsko. Tak vedla svoje války proti Holandsku. Tak potírala za pomoci Evropy později Francii. A tak začalo rozhraní století obkličování tehdejší Německé říše a roku 1914 světová válka.

Jen svou vnitřní nejednotností Německo roku 1918 podlehlo. Následky byly strašlivé.

Nejprve bylo licoměrné prohlašováno, že je veden boj výhradně jenom proti císaři a proti jeho režimu, ale když německá armáda složila zbraně, začalo se s plánovitým ničením Německé říše. Zatímco se zdánlivě doslova naplňovalo proroctví jistého francouzského státníka, že v Německu je o 20 milionů lidí více, než je třeba, že musí být odstraněni hladem, nemocemi nebo vystěhovalectvím, začínalo nacionálněsocialistické hnutí provádět své dílo sjednocení německého lidu a tím opětného vzestupu Říše. Toto nové povznesení našeho národa z bídy, nouze a potupného opovržení bylo ve znamení ryze vnitřního obrození.

Obkličovací politika Anglie vůči Německu

Obzvláště Anglie tím nebyla dotčena nebo dokonce ohrožována. Ale přesto začala ihned zase nenávistná obkličovací politika proti Německu. Uvnitř a zvenčí došlo k onomu komplotu, nám známému, mezi Židy a demokraty, bolševiky a zpátečníky s jediným cílem, aby bylo zabráněno zřízení nového německého národního státu, a aby Říše znovu byla vržena do bezmocnosti bídy. Vedle nás postihla nenávist tohoto mezinárodního světového spiknutí ony národy, které rovněž štěstím přehlížené byly nuceny svůj denní chléb si vydělávat nejtvrdším bojem o své bytí. Především byla Itálii a Japonsku upírána, ba přímo zakazována, účast na statcích tohoto světa, právě tak jako Německu. Semknutí těchto národů bylo proto jenom aktem sebeobrany proti sobecké světové koalici bohatství a moci, která je ohrožovala.

Již roku 1936 prohlásil Churchill podle výpovědi amerického generála Wooda v jednom výboru americké poslanecké sněmovny, že Německo začíná být zase příliš mocné a že proto musí být zničeno. V létě roku 1936 se domnívala Anglie, že nadešla chvíle, aby mohla začít znovu s plánovaným zničením Německa opakováním rozsáhlé obkličovací politiky. Systém lživé kampaně, uspořádané za tímto cílem, spočíval v tom, aby jiné národy byly prohlášeny za ohrožené, aby byly nejprve zlákány anglickými sliby záruky a pomoci, a potom – tak jako před světovou válkou – byly vyslány proti Německu. Tak se Anglii podařilo od května až do srpna 1939 pouštět do světa tvrzení, že Litva, Estonsko, Lotyšsko, Finsko, Besarábie a ovšem také Ukrajina jsou Německem přímo ohrožovány.

Část těchto států se tím dala svést k tomu, že přijímala sliby záruk, nabízené s těmito tvrzeními, a předešla potom do nové obkličovací fronty proti Německu. Za těchto okolností jsem byl přesvědčen, že mohu odpovídat před svým svědomím a před dějinami německého národa, jestliže tyto země, popřípadě jejich vlády, nejenom ujistím o nepravdivosti tvrzení, které Britové rozšiřovali, nýbrž jestliže kromě toho ještě uklidním nejsilnější mocnost východu zvlášť slavnostními prohlášeními o mezích našich zájmů.

Zpětný pohled na německo-ruský pakt o neútočení

Nacionální socialisté!

Pociťovali jste svého času jistě všichni, že tento krok byl pro mne trpký a těžký. Nikdy neměl německý národ nepřátelských pocitů proti národům Ruska. Více jak dvě desetiletí se židovsko-bolševističtí držitelé moci z Moskvy pokoušeli roznítit požár nejenom v Německu, nýbrž v celé Evropě. Německo se nikdy nepokoušelo svůj světový nacionálněsocialistický názor přenést do Ruska. Ale židovsko-bolševističtí držitelé moci v Moskvě se houževnatě pokoušeli, aby našemu a ostatním evropským národům vnutili svoje panství, a to nejenom duševně, nýbrž hlavně také vojensko-mocensky. Následky činnosti tohoto režimu byly však ve všech zemích jenom chaos, bída a hladomor. Já jsem naproti tomu už dvě desetiletí usiloval, abych s minimem zásahů a bez jakékoli poruchy naší výroby dospěl v Německu k novému socialistickému řádu, který nejenom odstraní nezaměstnanost, nýbrž poskytne i pracujícímu člověku stále větší zisk z práce.

Úspěchy této politiky nových hospodářských a sociálních řádů našeho národa, která plánovitým překonáváním stavovských a třídních rozporů usiluje o pravé národní společenství jakožto o svůj konečný cíl, jsou na celém světě jedinečné. Bylo to tedy v srpnu roku 1939 pro mne těžkým překonáním sebe sama, když jsem svého ministra poslal do Moskvy, aby se tam pokusil pracovat ke zmaru britské obkličovací politiky proti Německu. Udělal jsem to jenom proto, že jsem si byl vědom odpovědnosti vůči německému národu, ale především v naději, že konec konců přece jenom dospějeme k trvalému uvolnění a že snad budeme moci zmírnit oběti, které jsou na nás jinak žádány. Německo tedy Moskvě dalo slavnostní ujištění, že uvedená území a země – až na Litvu – jsou mimo všechny německé politické zájmy, a vedle toho bylo ještě uzavřeno zvláštní ujednání pro případ, že by se Anglii přece jenom podařilo Polsko opravdu veštvat do války proti Německu. Ale i zde byly německé nároky v omezené míře, jež nebyla v žádném poměru k výkonům německých zbraní.

Nacionální socialisté!

Následky této smlouvy, kterou jsem si sám přál a která byla uzavřena v zájmu německého národa, byly obzvláště pro ty Němce, kteří žili v touto smlouvou postižených zemích, velmi těžké.

Daleko více než půl milionu německých soukmenovců -všechno malí sedláci, řemeslníci a dělníci – bylo přinuceno opustit přes noc svoji někdejší domovinu, aby tak uniklo režimu, který jim nejprve hrozil bídou, jež neměla hranice, avšak dříve či později úplným vyhubením.

Přesto tisíce Němců zmizely! Nebylo možné se dopídit jejich osudu nebo dokonce jejich pobytu. Mezi nimi se nachází jen něco přes 160 mužů německé říšské státní příslušnosti.

K tomu všemu jsem mlčel, protože jsem mlčet musel! Neboť bylo mým přáním dosáhnout konečného uvolnění a pokud možno také trvale vyrovnaných vztahů s tímto státem.

Moskva činí první kroky odporující paktu

Již během našeho tažení v Polsku si však sovětští mocipáni najednou navzdory smlouvě nárokovali Litvu. Německá říše nikdy neměla v úmyslu obsazovat Litvu a nikdy také žádný takový požadavek nekladla na litevskou vládu, nýbrž právě naopak, žádost tehdejší litevské vlády poslat do Litvy v tomto smyslu německé jednotky odmítla jako akt neodpovídající cílům německé politiky.

Přesto jsem se podřídil také tomuto novému ruskému požadavku. Byl to však začátek pokračujících nových vydírání, která se od té doby stále opakovala.

Vítězství v Polsku, které bylo vybojováno výlučně německými jednotkami, mě podnítilo k tomu, abych se na západní mocnosti znovu obrátil s nabídkou míru. Ta však narazila na odmítnutí mezinárodních a židovských válečných štváčů.

Důvod tohoto odmítnutí však již tehdy spočíval v tom, že Anglie stále ještě doufala, že se jí podaří zmobilizovat evropskou koalici proti Německu pod vlivem balkánských států a sovětského Ruska.

Tak se tedy v Londýně rozhodli poslat do Moskvy jako velvyslance Mr. Crippse. Dostal jasný úkol, za všech okolností znovuoživit vztahy mezi Anglií a sovětským Ruskem a rozvíjet je v anglickém smyslu. O pokroku této mise informoval anglický tisk, dokud je taktické důvody nepřiměly k mlčení.

Na podzim 1939 a na jaře 1940 se skutečně ukázaly první následky. Zatímco se Rusko chystalo podmanit si vojensky nejen Finsko, nýbrž také baltské státy, motivovalo tento postup najednou stejně tak vylhaným jako směšným tvrzením, že musí tyto země chránit před vnějším ohrožením, respektive tomuto ohrožení předejít. Tím však mělo být myšleno Německo. Neboť žádná jiná moc vůbec nemohla do těchto oblastí Baltského moře ani proniknout, ani zde vést válku. Přesto jsem musel mlčet. Jenže mocipáni v Kremlu šli rychle dál.

Zatímco Německo na jaře 1940 ve smyslu paktu o neútočení stáhlo své ozbrojené síly daleko od východních hranic, ba dokonce tyto oblasti vyklidilo zcela od německých jednotek, začal již v této době nástup ruských jednotek v takové míře, jež mohla být vnímána jen jako vědomé ohrožení Německa.
Podle tehdejšího prohlášení, které osobně pronesl Molotov, se již na jaře 1940 nacházelo jen v baltských státech 22 ruských divizí.

Jelikož ruská vláda sama vždy tvrdila, že prý byla zavolána tamním obyvatelstvem, mohla jejich tamní přítomnost sloužit pouze účelu demonstrace síly proti Německu.

Zatímco naši vojáci od 10. května 1940 lámali francouzsko-britskou moc na západě, pokračoval ruský nástup na naší východní frontě v pozvolna stále více ohrožujícím rozměru.

Od srpna 1940 jsem se tedy domníval, že v zájmu Říše již nemohu vzít na svou odpovědnost, aby naše již beztak často zpustošené východní provincie zůstaly nechráněny proti tomuto obrovskému nástupu sil bolševických divizí.

Tím však došlo k tomu, co britsko-sovětská spolupráce měla v úmyslu, a sice: Svázání takto silných německých jednotek na východě, kdy zvláště z hlediska boje ze vzduchu by za radikální ukončení války na západě nemohlo německé vedení převzít odpovědnost.

To však vyhovovalo nejen cílům britské, ale i sovětské politiky. Neboť jak Anglie, tak sovětské Rusko mají v úmyslu tuto válku nechat trvat tak dlouho, aby oslabily celou Evropu a tím ji ještě více ochromily.

Sovětská strategie na Balkáně a v Pobaltí

Ohrožující útok Ruska proti Rumunsku měl ve své podstatě splnit pouze ten úkol, dostat do rukou nebo alespoň zničit důležitou základnu nejen německého hospodářského života, nýbrž hospodářského života celé Evropy.

Avšak právě Německá říše již od roku 1933 s nekonečnou trpělivostí usilovala o získání jihoevropských států jako svých obchodních partnerů. Měli jsme proto největší zájem na jejich vnitrostátní konsolidaci a pořádku. Vpád Ruska do Rumunska a řecká vazba na Anglii hrozily, že tyto oblasti v krátké době promění v obecné válečné dějiště.

Oproti našim principům a zvyklostem jsem na spěšnou prosbu rumunské vlády, která sama nesla vinu na celém vývoji situace, reagoval radou, aby v zájmu míru sovětskému vydírání ustoupila a Besarábii odstoupila.

Rumunská vláda se však domnívala, že to může před svým vlastním národem unést jen za předpokladu, že Německo a Itálie dají jako formu odškodnění přinejmenším garanci, že o zbývajícím území Rumunska se již nebude spekulovat. Udělal jsem to s těžkým srdcem. Především proto, že když Německá říše dá nějakou garanci, tak si za ní také stojí. My nejsme ani Angličané ani Židé.

Tak jsem ještě v poslední hodině věřil, že jsem v těchto oblastech posloužil míru, jakkoli za současného přijetí vlastního těžkého závazku. Aby však mohly být definitivně vyřešeny všechny problémy a udělalo se jasno v ruských postojích vůči Říši, pozval jsem, jsa pod tlakem zesilující mobilizace na naší východní hranici, Molotova do Berlína.

Sovětský ministr zahraničí požadoval vyjasnění, respektive souhlas Německa v těchto otázkách:

Otázka Molotova: Směřuje německá garance Rumunsku v případě útoku Sovětského svazu na Rumunsko také proti sovětskému Rusku?

Moje odpověď: Německá garance je obecná a bezpodmínečně nás zavazuje. Rusko nám však nikdy nesdělilo, že by vyjma Besarábie mělo vůbec nějaké zájmy v Rumunsku. Již jen obsazení severní Bukoviny bylo porušením ujištění. Nedomnívám se proto, že by nyní Rusko mohlo mít ještě další úmysly směřující proti Rumunsku.

Otázka Molotova: Rusko se cítí být opět ohroženo Finskem. Rusko je rozhodnuto, že to nehodlá trpět. Je Německo ochotno vzdát se jakékoli podpory Finska a především stáhnout německé jednotky z Kirkenes?

Moje odpověď: Německo nemá a nemělo ve Finsku žádné politické zájmy. Nová válka Ruska proti malému finskému národu by však nemohla být německou říšskou vládou považována za únosnou. O to více, když v nějaké ohrožení Ruska Finskem nemůžeme nikdy věřit. Vůbec však nechceme, aby v Baltském moři ještě jednou vznikla válečná oblast.

Otázka Molotova: Je Německo ochotno svolit k tomu, že Sovětský svaz poskytne Bulharsku garanci a za tímto účelem vyšle své jednotky do Bulharska? Přičemž on – Molotov – by rád prohlásil, že nemají v úmyslu z tohoto podnětu například odstranit krále.

Moje odpověď: Bulharsko je suverénní stát a mě není známo, že stejně jako Rumunsko Německo, požádalo Bulharsko Rusko vůbec o nějakou garanci. O tomto se musím poradit se svým spojencem.

Otázka Molotova: Sovětský svaz potřebuje za všech okolností volný průchod skrze Dardanely a požaduje ke své ochraně obsazení některých důležitých styčných bodů na Dardanelách, např. na Bosporu. Souhlasí s tím Německo nebo ne?

Moje odpověď: Německo je připraveno dát svůj souhlas ke změně statutu Montreux(34) ve prospěch států Černého moře. Německo není ochotno uznat zábor ruských styčných bodů v mořských průlivech.

Nacionální socialisté!

Zaujal jsem zde onen postoj, který jsem jako odpovědný Vůdce Německé říše, avšak i jako odpovědný zástupce evropské kultury a civilizace mohl vůbec zaujmout.

Následkem bylo zesílení sovětské, proti Říši směřované činnosti, především však počátek vnitřního rozmělnění nového rumunského státu a pokus odstranit propagandou bulharskou vládu.

S pomocí poblázněných nezralých hlav rumunské legie se podařilo v Rumunsku zinscenovat převrat, jehož cílem bylo svrhnout hlavu státu, generála Antonescu, vytvořit v zemi chaos a odstraněním legální moci odstranit také předpoklad účinnosti německého garančního příslibu.

Přesto jsem byl stále přesvědčen, že bude lepší mlčet.

Fronta proti sovětsko-anglosaskému komplotu

Ihned po selhání celého podniku došlo k opětovnému zesílení koncentrace ruských jednotek na německé východní hranici. Tankové svazy a jednotky výsadkářů byly ve stále větším počtu přemísťovány do nebezpečné blízkosti německých hranic. Německá branná moc, jakož i domovina, ví, že se ještě před několika málo týdny nenacházela na naší východní hranici ani jedna německá tanková nebo motorizovaná divize.

Pokud by však bylo potřeba posledního důkazu pro mezitím vzniklou, dobře maskovanou a utajovanou koalici Anglie a sovětského Ruska, tak ten poskytuje jugoslávský konflikt. Zatímco jsem se pokoušel podniknout poslední pokus k uklidnění situace na Balkáně a v pochopitelné spolupráci s Ducem jsem pozval Jugoslávii k přistoupení k Paktu tří, organizovaly Anglie a Rusko útok, který tehdejší vládu, připravenou k jednání, během jedné noci odstranil.

Dnes může být německému lidu sděleno následující: Srbský státní převrat proti Německu se snad nekonal pouze pod anglickou, nýbrž z velmi podstatné části pod sovětskou vlajkou. Jelikož jsme mlčeli i k tomu, šlo sovětské vedení ještě o jeden krok dále. Nezorganizovalo jenom tento puč, nýbrž o několik málo dnů později uzavřelo s nově se objevivšími kreaturami známý přátelský pakt, který měl za úkol posílit Srby v jejich odporu proti uklidnění Balkánu a popudit je proti Německu. A to nebyly žádné platonické záměry.

Moskva požadovala mobilizaci srbské armády.

Jelikož jsem i teď ještě považoval za lepší raději nemluvit, šli kremelští mocipáni ještě dál:

Německá říšská vláda vlastní dnes doklady o tom, že Rusko, ve snaze dostat definitivně Srbsko do války, dalo ujištění dodávat zbraně, letadla, munici a ostatní válečný materiál proti Německu přes Soluň.

A to se stalo prakticky ve stejném okamžiku, když jsem já osobně ještě radil japonskému ministru zahraničí Dr. Matsuokovi(39), aby s Ruskem dosáhnul uvolnění napětí, stále ve víře, že tím sloužím míru.
Jen rychlý průnik našich jedinečných divizí do Skopje, jakož i samotné obsazení Soluně tyto záměry sovětsko-anglosaského komplotu překazilo. Srbští letečtí důstojníci však uprchli do Ruska a byli tam okamžitě přijati jako spojenci.

Samotné vítězství mocností Osy na Balkáně nejprve zhatilo plán zaplést Německo v létě tohoto roku do měsíce trvajících bojů na jihovýchodě a mezitím postupně dokončit nástup sovětských armád, posílit jejich válečnou připravenost, aby poté bylo možné s Anglií, podporovanou vysněnými americkými dodávkami, Německou říši a Itálii zadusit a rozmačkat.

Tím Moskva ujednání našeho přátelského paktu nejen porušila, nýbrž nehorázným způsobem také zradila!

A to všechno v době, kdy mocipáni Kremlu až do poslední chvíle navenek – jako v případě Finska nebo Rumunska – předstírali přátelství a sepisovali nevinná dementi. Jestliže jsem byl však až dosud okolnostmi nucen, abych mlčel a zase jenom mlčel, přišla přece nyní chvíle, kdy by další přihlížení nebylo jenom hříchem z nedbalosti, nýbrž zločinem na německém národě, ba na celé Evropě.

Dnes stojí asi 160 ruských divizí na našich hranicích. Po celé týdny byly stále tyto hranice porušovány, nejenom u nás, nýbrž právě tak na dalekém severu jako v Rumunsku.

Ruským letcům dělá radost, když mohou tuto hranici bezstarostně přehlížet, aby nám tím dokázali, že se již cítí být pány tohoto území.

V noci ze 17. na 18. června sondovaly ruské průzkumné jednotky terén na území Říše a byly zahnány zpět až po delší přestřelce.

Tím však nadešla hodina, ve které je nezbytné postavit se proti tomuto židovsko-anglosaskému komplotu, jakož i proti židovským držitelům moci bolševistické moskevské centrály.

Německý národe!

V tomto okamžiku se dokončuje nástup takového objemu a rozsahu, který je největší, jaký dosud viděl svět. Spolu s finskými kamarády stojí vítězní bojovníci z Narviku u Severního ledového oceánu. Německé divize, pod velením dobyvatele Norska, chrání společně s finskými hrdinnými bojovníky pod svým maršálem finskou půdu. Formace německé východní fronty sahají od Východního Pruska až po Karpaty. U břehů řeky Prut, u spodního toku Dunaje až k břehům Černého moře se spojují pod vůdcem rumunského státu Antonescem němečtí a rumunští vojáci. Úkolem této fronty není tudíž již jenom ochrana jednotlivých zemí, nýbrž zabezpečení Evropy a tím spása všech.

Proto jsem se dnes rozhodl osud a budoucnost Německé říše a našeho národa vložit zase do rukou našich vojáků.

Pomoz nám Bůh právě v tomto boji!

Zdroj: Adolf Hitler – Projevy

O ::prop

5 komentárov

  1. Na základnej a strednej škole som neznášal dejepis. Viem prečo – boli to samé klamstvá a pololži bez logického súvisu a preto to učitelia ani nevedeli poriadne učiť, len mechanicky pchať do nevinných hláv dátumy

  2. Tomáš Novotný

    Úžasné.Myslím, že toto vysvětluje některé otázky, jež jsem si kladl. Děkuji za jejich objasnění.

  3. A.Hitler – Legenda nášho veku

    Je neuveriteľné, že skoro sedemdesiat rokov po skončení bratovražednej vojny v záujme sevtového sionizmu, stále musíme trpieť a počúvať z judeo-médií, z hlolywoodských ‘whore-housov’ – ktorým hovoria ‘filmové ateliéry’ a iných ‘brlohov’ na výrobu histórie, váľanie najhoršej špiny na Národne socialistické Nemecko a jeho Kancelára A.Hitlera.

    Je obzvlášť odporné, pre človeka so zdravým rozumom, počúvť západných , najmä amerických “tvorcov svetového mieru”, ktorí od roku 1945 ešte neprestali vraždiť ženy, deti a starcov po celom svete a už dvadsať rokov v arabských krajinách. Presne podľa ich ‘demokratického’ hesla:
    ”Be my brother or I’ll kill you“

    • Hitler, alebo druhá strana.
      Nejde tu ani tak o jedného Hitlera, ani o nejaké politické hnutie.
      Ide tu o to, že 70 rokov po skončení – ako hovoríš – bratrovražednej vojny, prakticky už skoro celé storočie sa niekto snaži ľuďom nahovárať, že TÁ DRUHÁ STRANA je totálne zlá, absolútne stelesnenie pekla.

      Tomu môže veriť doslovne iba IDIOT.

      Špeciál vtedy, ak je to zamerané proti nepochybne tak kultúrnemu, charakternému a schopnému národu, ako je Nemecko.

  4. “Nejde tu ani tak o jedného Hitlera, ani o nejaké politické hnutie”.

    Národný socializmus (ako ani fašizmus), neboli politické hnutia, ale ekonomické. Preto muesli byť anglo-americkým sionizmom , od koreňa zničené. Lenže hlúpe gojimské európske národy to nikdy nechceli pochopiť pod vplyvom svojej závisti Nemecku (obzvlášť Francúzsko, Belgicko, Holandsko, Dánsko o Poľslu ani nehovoriac) a štvavej propagande svetového židovstva, pretože Nemecko bolo na najvyšom stupni životného štandardu na svete. Ešte dnes sa v niektorých amerických TV progtamoch (historických) môžete dozvedieť že :
    “…nacisti boli zlí, ale mali ‘briliant scientists’ (aký kontroverzný nezmysel)…..”
    ale hllavne:
    “Nemecko bolo počas WWII v technológii o desať rokov pred celým svetom…” A o to tu išlo.
    Všetky technologické vynálezy s ktorými Amerika prišla po vojne, sú ukradnuté z Nemecka:

    Rakúska židovka, fyzička Lisa Meitner, ktorá ušla do Anglie a potom do Ameroky im prezradila tajomstvo rozbíjania atomu, ktoré vedela z laboratórií Dr. Otto Hahna v Nemecku….a naraz ich “Manhattan Project”….

    Magnetický záznam (magnetofón); dar Goebbelsa k Hitlerovým 53-tím narodeninám (1942) s mnohými nahrávkami symfonických orchestrov…

    Black Box; v lietadlách, Hitlerov nápad po tragickej smrti ministra Dr. Fritz Todta v roku 1942 (D.Irving “The Rise and Fall of the Luftwaffe” )…

    Computer (počítač); nemecká šifrovacia mašinka ENIGMA s miliónmi kombinácií…

    Helikoptéra; 5 júla 1937 previedli prvé skúšobné lety helikoptéry v Bremen, Nemecko.
    V roku 1936 mnoho problémov bolo vyriešených a bola odskúšaná prvá helikoptéra, Focke-Wulf Fw 61….vertikálny let nebol viac len sen…
    (A.. Scott Beg „Lindberg“)….

    Televízia; Encyklopedia Britannica (1976) udáva Vladimíra Kosmu Zworkina, ruského vynálezcu (neskoršie prisťahovalca do USA), ako otca televízie.
    Pravda je však taká, že Hitlerove Nemecko produkovalo televízne prijímačre už v roku 1936, pre Olympijské hry v Berlíne!
    Leopold Gutterer mal fungujúci televízor v jeho byte už počas blížiacej sa vojny. (D. Irving “Goebbels, the Mastermind of the Third Reich”).

    Rakety; Nemecké V1 a V2, vynálezy géniov ako Dr. Wernher von Braun a Dr.Hermann Obert….donesených po vojne do USA v rámci “Operation Paperclip”…

    Tryskové motory; Dr. Willi Messerschnidt a jeho Me 262, prvé tryskové stíhačky….a potom “ich” Chuck Jaeger prekonal rýchlosť zvuku….

    Americký “Stealth”; do poslednej bodky nemecký HO 229 (konštruktéri bratia Horten)….

    Gumou obtiahnuté ponorky, z ktorých Briti nikdy ani jednu nezachytili svojimi sonarmi….

    Nemecké UFO “Die Glocke”, ktoré mali už v 40-tich rokoch…..rakúsky fyzik Dr. Viktor Schauberger, (viď Internet : “Die Glocke” a “Vortex” video)….
    a mnoho iných..
    Toto bola sila, ktorú Nemecko prejavilo ako nezávislý Biely národ.
    To bolo treba zastaviť!

Pridaj komentár