Domov / Hlavná strana / Čítanie / Solženicyn: Zodpovednosť za ruskú revolúciu

Solženicyn: Zodpovednosť za ruskú revolúciu

october_24Ve své mnohaleté a detailní práci jsem měl příležitost zamýšlet se nad podstatou Únorové revoluce a zároveň nad úlohou Židů v ní. Usoudil jsem pro sebe a nyní mohu zopakovat: nikoli, Únorovou revoluci neudělali Židé Rusům, ale nesporně sami Rusové, a domnívám se, že jsem to dokázal dostatečně v Rudém kolesu. My sami jsme zavinili tu katastrofu: náš pomazaný car, dvorské kruhy, ubozí nejvyšší generálové, zdřevěnělí státní úředníci a zároveň jejich odpůrci – výběr inteligence, okťabristé, zemci, kadeti, revoluční demokraté, socialisté a revolucionáři a spolu s nimi drancující část rezervistů, s nimiž se nedůstojně zacházelo v petrohradských kasárnách. Právě se vším tím k nám přicházela záhuba. V prostředí inteligence ovšem už bylo hodně Židů, ale proto ještě nemůžeme revoluci nazývat židovskou.

Revoluce lze klasifikovat jednak podle jejich hlavních hybných sil, a pak je Únorovou revoluci třeba hodnotit jako ruskou vzhledem k státu nebo přesněji vzhledem k národu; pokud bychom usuzovali podle toho, jak to dělají materialističtí sociologové – kdo nejvíce, nejrychleji, nejpevněji a nadlouho měl z revoluce prospěch, pak bychom ji mohli označit jinak (jako židovskou s otazníkem, ale v tom případě také jako německou, rovněž s otazníkem, vždyť Vilém v prvních chvílích dost vyhrál). A celé ruské obyvatelstvo téměř od začátku bylo jen poškozeno a rozvráceno. To však nečiní revoluci „neruskou“. Židovské společenství v Rusku Únorovou revolucí hodně získalo – vše, oč usilovalo, a Říjnový převrat byl Židům vskutku nanic, nepočítáme-li hrdlořezy mezi sekulární židovskou mládeží, kteří spolu se svými ruskými bratřími internacionalisty v sobě měli silný náboj nenávisti vůči ruskému státnímu zřízení a hrnuli se „prohlubovat“ revoluci.

Jak jsem se měl, v Březnu 1917 a pak v Dubnu zachovat, když jsem toto pochopil? Když jsem popisoval revoluci doslova hodinu po hodině, objevoval jsem občas četné epizody nebo rozmluvy s židovskou tematikou. Jistě bych si nepočínal správně, kdybych to všechno nahromadil ve svém Březnu 1917. Kdybych přitakal vábničce svrhnout všechno na Židy, na jejich činy a názory, kdybych dovolil, aby se v nich spatřovala hlavní příčina událostí a uhnul tak od odhalení skutečných hlavních příčin, jen bych zatížil knihu a unavil čtenáře – pokolikáté už v dějinách – pikantním pokušením.

Jen aby nedošlo k sebeklamu Rusů, vytrvale jsem v Rudém kolesu značně přitlumil celou výpověď o vlastním židovském tématu proti tomu, jak znělo v tehdejším tisku a jaká byla atmosféra.

Únorová revoluce byla spáchána ruskýma rukama a ruskou nechápavostí. Zároveň sehrála významnou, dominantní úlohu v její ideologii absolutní nesmiřitelnost s ruskou historicky danou vládou, nesmiřitelnost, k níž Rusové neměli důvod, avšak Židé ano. (O tom viz též 11. kapitolu.) Nesmiřitelnost se vzedmula zvláště po procesu s Bejlisem a poté po masovém vysídlování Židů v roce 1915. A nesmiřitelnost zvítězila nad umírněností.

Jinak vyhlíží Výkonný výbor sovětu dělnických a vojenských zástupců vytvořený v prvních hodinách revoluce. Tento Výkonný výbor byla tvrdá stínová vláda, která zbavila liberální Prozatímní vládu veškeré reálné moci, avšak zločinné se sama otevřeně moci nechopila. Rozkazem č. 1 Výkonný výbor zbavil vlády důstojnictvo a opřel se o zdemoralizovanou petrohradskou posádku. Právě Výkonný výbor vtáhl zemi nejkratší cestou do zkázy ne právní zástupci, dřevařští magnáti nebo bankéři. V létě 1917 vysvětloval člen W Josif Goldenberg francouzskému diplomatovi Claudu Anetovi: „Rozkaz č. 1 nebyla chyba, to byla nutnost… Ten den, co jsme dělali revoluci, jsme pochopili, že nezlikvidujeme-li starou armádu, zlikviduje ona revoluci. Museli jsme volit mezi armádou a revolucí. Bez váhání jsme zvolili revoluci… (a zasadili), dovolím si říci, geniální ránu.“ Takhle Výkonný výbor zcela vědomě zničil uprostřed války armádu.

Zeptáme-li se, zda je přípustná otázka, kdo vlastně byli ti natolik úspěšní a osudoví jedinci, kteří tvořili W, dojdeme k názoru, že ano, otázka je přípustná, alespoň pokud činy lídrů rázně mění průběh dějin. Je třeba říci, že v r. 1917, dokud členové W byli utajeni za pseudonymy a dva měsíce se skrývali před zraky lidí, veřejnost velice iritovalo, že Rusko řídí někdo – neznámo kdo. Pak se ukázalo, že ve W je asi deset prostých, až prostinkých vojáků, jen tak naoko nastrčených, kteří stojí stranou rozhodování. Z počtu asi třiceti ostatních reálně působících přes polovinu byli židovští socialisté. Dále tam byli Rusové, Kavkazani, Lotyši a Poláci, Rusů méně než čtvrtina.

Umírněný socialista V. B. Stankevič se zmiňuje, že „překvapivé pro složení Výboru (bylo), že početnost neruského prvku… byla zcela nesouměrná počtu těchto osob v Petrohradu i v celé zemi“, a táže se: „Byla to nezdravá sedlina ruské společnosti, nebo to byl důsledek hříchů starého režimu, který neruskou část násilně tlačil směrem k levici? Nebo to byl prostě výsledek volné soutěže?“ Potom však „zůstává nezodpovězena otázka, kdo je více vinen, zda ti Nerusové, kteří tam byli, nebo ti Rusové, kteří tam nebyli, ačkoli být mohli.“

Pro socialistu to možná znamená vinu. Ale upřímně řečeno – nejlepší by bylo vůbec se do toho prudkého kalného proudu nenořit. Pro nás, pro vás, pro ně.

Je třeba jasně zdůraznit, že Říjnový převrat nepodnítilo Židovstvo (ačkoli probíhal za slavného spoluvedení Trockého a za energického jednání mladého Grigorije Čudnovského při zatýkání Prozatímní vlády a pobíjení obránců Zimního paláce). Celkem správně se nám oponuje: jak by mohla stosedmdesátimilionový lid donutit k bolševismu nepočetná židovská menšina? Ano, v roce 1917 jsme si svůj osud zvolili sami, z vlastní hloupé hlavy, počínajíc únorem a až po říjen a prosinec téhož roku.

Říjnový převrat se stal pro Rusko zdrcujícím osudem. Ale už stav před ním naznačoval máloco dobrého. V té době jsme ztratili veškeré odpovědné státní zřízení, což se v průběhu roku 1917 hojně projevilo. Rusko mohlo očekávat přinejlepším nedokonalou, neduživou, neuspořádanou pseudodemokracii nepodporovanou občany s vyvinutým právním vědomím a ekonomickou nezávislostí.

Zdroj: Alexander Solženicyn, Dvě stě let pospolu – Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1917-1995

O ::prop

17 komentárov

  1. Nesúhlasím s týmto názorom. Asi preto, že som čítal určité protokoly a zároveň je mi jasný postoj západného anglosaského etnika voči nám Slovanom.

  2. Keď si tak vezmeme z histórie skutočnosť, že kto nám bránil používať našu reč v liturgii, keď nám Sv. Písmo a Liturgické knihy preložili Sv. Cyril a Metod?
    Kto zavrel Sv. Metoda a bránil mu v účinkovaní?
    Kto proti nám vtedy, a aj teraz skryte, bojuje?

    História sa neopakuje, lebo história sa neskončila. Stále a stále je tu snaha o to, aby Slovania zanikli a nemohli mať svoju históriu, školy, politiku a svoje územie……

    • Christian Freeman

      Kto nám bránil používať našu reč v liturgii? Odpoveď: vtedajší hodnostári rímsko-katolíckej cirkvi.
      Kto zavrel Metoda a bránil mu v účinkovaní? Odpoveď: detto.
      Kto proti nám vtedy, aj teraz skryte, bojuje? Odpoveď: Každý. lebo o nadvládu nad niekým vždy išlo a ide. V geopolitickej situácii človek nikdy nemal a nemá priateľov, akurát tak dočasných spojencov a/alebo partnerov.

      • germáni a nie katolícka Cirkev. Tá slovanský jazyk povolila 🙂

        • Christian Freeman

          nie Germani, ale ked uz tak, franski katolicki hodnostari…a pre ich snahu bol jazyk zakazany. To je nieco ako ked sa KBS tvari, ze je hlasom Bozim 😛
          A neviem, co sa z toho ide robit veda..samozrejme, ze vzdy islo a ide o zem, o nadvladu..a ta sa tiahne aj kulturne (vid pomadarcovanie, poukrajincovanie atd.)…nic nove pod slnkom…
          Len ako vidim, tu ma furt ktosi traumu zo zapadnej Europy..ale ako som pisal, ved sa zbalit a mars aj cez sirokorozchodnu z Ciernej nad Tisou do Ruska…ved raj na zemi, kde bude lepsie…

  3. Solženicyn pri písaní obsiahlej analýzy o histórii spolužitia Rusov a Židov zašiel veľmi ďaleko v snahe nejatriť staré rany a nevyvolávať nové konflikty. Ako vieme, ani to, predtým západnými elitami tak ospevovanemu nositelovi Nobelovej ceny, nepomohlo, a jeho pozoruhodnému dielu sa od nich nedostalo ani toľko pozornosti úcty, aby ho dovolili preložiť a vydať v anglickom jazyku.
    To, prečo sa tak stalo, je azda každému jasné.

    Jeden príspevok samozrejme nemôže podrobne osvetliť to, čo sa nepodarilo tisíckam historikov a možno milionu knïh analýz.

    Ale, jedna poznámka:

    „Celkem správně se nám oponuje: jak by mohla stosedmdesátimilionový lid donutit k bolševismu nepočetná židovská menšina? Ano, v roce 1917 jsme si svůj osud zvolili sami, z vlastní hloupé hlavy, počínajíc únorem a až po říjen a prosinec téhož roku.“

    Citované je nanajvýš hlúpy argument, pretože aj v relatívne nedávnych udalostiach je dostatok príkladov toho, že aj malá, avšak nadmieru motivovaná, dobre organizovaná, ale hlavne FINANCOVANÁ skupina môže celkom ľahko získať moc v krajine, hlavne ak ide o krajinu hospodársky zruinovanú, dokonca vo vyčerpávajúcom vojnovom konflikte.

    Ten, kto pozná udalosti roku 1917 v Rusku, nemá dôvod pochybovať o tom, že vo februári ešte Židia nemali medzi aktérmi recolúcie rozhodujúce slovo. To však už určite neplatí o prevrate v októbri, keď vidiac svoju príležitosť v novej situáci, podarilo sa hochštaplerom, ktorí sa dovtedy povaľovali v metropolách západnej Európy, čakali na svoju príležitost, a len zvonku podnecovali deklasované živly a spodinu k frontálnemu vystúpeniu protiti ruskému štátu, dostať sa ilegálne do Ruska a zmocniť sa moci.

    Nakoniec, aj Solženicyn v ďalšom potvrdzuje, že vzhľadom na úroveň politického vedomia más vo vtedajšom Rusku, to pre dobre financovaných hochštaplerov ani nebol az taký veľký problém:

    “ Rusko mohlo očekávat přinejlepším nedokonalou, neduživou, neuspořádanou pseudodemokracii nepodporovanou občany s vyvinutým právním vědomím a ekonomickou nezávislostí.“

    Otázka, čo Żidia získali prevratom v Rusku a deštrukciou ruského štátu, vôbec nevyvsatáva.
    Už preto nie, že cieľom investorov do ruskej revolúcie nebolo ustanoviť tam nadvládu Židov, ale len systematicky eliminovať elitu ruského národa, a vyradiť tak menávidené Rusko z mocenských bojov o nadvládu nad svetom.

    Pre masy ruských Židov bol uż vtedy pripravený iný osud: osidliť Palestínu.

    • A čo takto si prečítať celý zdroj Alexander Solženicyna, Dvě stě let pospolu ?

      • A, ty z čoho varíš tú tvoju smradlavú polievku, ty bezočivec?
        Ako ty môžeš vedieť, že ja som pozorne nečítal Dvěste let pospolu dávno predtým, ako si ty tušil, že také niečo vôbec existuje?

        Viš niečo napísať aj k veci, alebo len žvástaš?

    • Ten, kto pozná udalosti roku 1917 v Rusku, nemá dôvod pochybovať o tom, že ani v októbri ešte Židia nemali medzi aktérmi revolúcie rozhodujúce slovo. Mali len dostatok drzosti, žiadne morálne zábrany a samozrejme dostatok peňazí.

  4. Tá židovská Nobelova cena – každý vieme, že je to židovská rodinná zál2žitosť, ktorú si podávajú z ruky do ruky, viď už rok 1920, keď najväčší génius ľudstva, Nikola Tesla, bol navrhnutý, vrava okolo tejto udalosti naraz veľmi rýchlo utíchla a dostali ju….hádajte… áno uhádli ste, židia Einstein a dánsky fyzik Niels Bohr – teda akosi zmäkčila Solženicinovo srdce a asi aj modzog.
    “…jak by mohla stosedmdesátimilionový lid donutit k bolševismu nepočetná židovská menšina?” Neuveriteľné…..naivita?, náhla slepota?, vďaka za niekoľko tisíc dolárov?
    Ako môže mizivé percento ovládať 300 miliónov američanov?
    A ako ešte mizivejšie percento svetovej populácie môže ovládať celý svet?
    Grigoriy to jasne, neomylne vysvetľuje.

    Solženicin si pred napísaním “Dvesto rokov…”mal možno prečítať “THE PLAN”, aby sa nedopúšťal takýchto ‘faux pas’.

    • presne tak,
      Ako môže niekto tvrdiť, že niečo tak malé, ako vírus chrípky, spôsobí slabosť,horúčky a prípadne aj smrt celého mnohobunečného organizmu.

      Ako môže niekto tvrdiť, že niečo tak malé, ako vírus HIV, spôsobí oslabenie a stratu imunity organizmu s milionmi buniek do takej miery, že za živa hnije a zabije ho obyčajná nádcha?

      Ak niekto toto považuje za nemožné, tak nevie z histórie, zo sociológie a zo psychológie človeka takmer nič – čo je pri dnešnej úrovni vzdelávania, žiaľ, bežný zjav.

    • Tesla by nobelovu cenu dostal keby ju neodmietol…Mal ju dostať spolu i so svojím nezmieriteľným nepriateľom Edisonom ktorý ho podrazil a tak ju odmietol. NAkoniec ju dostal Marconi. Takže takto.

  5. Revolúcia bola financovaná rodinami Rockefellerovcou a Rothschildovcou……….

    http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/7864-poprava-carske-rodiny-se-nekonala/

    • výnimočne som na to klikol:citujem:

      Lenin a car Nikolaj II. byli nevlastní bratři a Stalin jejich bratranec, prabratranec… Nebo tak něco. Zkratka všichni tři měli společného dědečka – Alexandra II.

      Zaujímavé. Také články naozaj na úrovni dnešného Prop. že to sem ešte nedali.
      🙂

Pridaj komentár