Domov / Hlavná strana / História / Solženicyn o Leninovi

Solženicyn o Leninovi

leninO Leninovi sa traduje, ako veľmi trpel vo vyhnanstve a vo väzení za cárskeho Ruska. Pozrime sa, ako to vidí Solženicyn.

Podívejme se na všem dobře známý Leninův život. Na jaře 1887 byl za pokus o atentát na Alexandra III. popraven jeho vlastní bratr. Stejně jako Karakozovův bratr byl tedy bratrem carova vraha. A co? V témže roce začíná Vladimír Uljanov studovat na Kazaňské carské univerzitě – a navíc na právnické fakultě! Není to podivuhodné?
Ve stejném školním roce je Vladimír Uljanov z univerzity vyloučen. Ale vyloučen je za organizování protivládní studentské schůze. Takže mladší bratr carova vraha navádí studenty k neposlušnosti? Co by dostal u nás (myslené v ZSSR – prop)? Ale určitě trest smrti! (A ostatní pětadvacet nebo deset!) Ale on je vyloučen z univerzity. Ta krutost! A navíc ho posílají do vyhnanství… Sachalin? Ne, rodinný statek Kokuškino, kam v létě stejně jezdívá. Chce pracovat – dostává možnost… kácet stromy v tajze? Ne, věnovat se právnické praxi v Samaře a přitom pracovat v nelegálních kroužcích. Pak může dálkově absolvovat pěterburskou univerzitu. A co dotazníky? Copak je zvláštní oddělení slepé?

A tu je po několika letech zase tento mladý revolucionář zatčen proto, že v hlavním městě organizoval Svaz boje za osvobození – nic menšího! Nejednou měl před dělníky „buřičské“ projevy, psal letáky. Mučili ho snad, týrali? Ne! Poskytli mu režim, příznivý pro studium a psaní. V petěrburském vyšetřovacím vězení, kde seděl rok a kam mu nosili desítky knih, napsal větší část Vývoje kapitalismu v Rusku a vedle toho posílal – legálně, přes prokuraturu! – Ekonomické etudy do marxistického časopisu Novoje slovo. Ve vězení dostával placené obědy s předepsanou dietou, mléko, minerálku z lékárny, třikrát týdně balíčky z domova. (Trockij v Petropavlovce také mohl sepsat první variantu teorie permanentní revoluce.) Ale pak ho snad na základě rozsudku trojky zastřelili? Ne, ani trest vězení nedostal, poslali ho do vyhnanství. Do Jakutska na celý život!? Ne, do bohatého Minusinského kraje a na tři roky. Vezli ho tam snad s želízky na rukou? V trestaneckém vagónu? O, nikoli! Jede svobodně, ještě tři dny klidně chodí po Petěrburgu, pak po Moskvě, musí přece nechat konspirativní instrukce, navázat spojení, uspořádat poradu revolucionářů. Má povoleno jet i do vyhnanství na vlastní útraty – to znamená se svobodnými cestujícími, žádný transport, žádná tranzitka ani po cestě na Sibiř, ani – pochopitelně – na zpáteční cestě. To Lenin nikdy nepoznal. Pak ještě potřebuje v Krasnojarsku pracovat v knihovně dva měsíce, aby dokončil Vývoj kapitalismu. A ta kniha, kterou napsal vyhnanec, vychází bez jakýchkoli cenzurních potíží (no, porovnejte to s našimi poměry!). Ale z čeho žije v daleké vesnici, vždyť práci zřejmě nenajde? Zažádal o erární výpomoc, platí mu víc, než potřebuje. Těžko mohly existovat lepší podmínky, než měl Lenin ve svém jediném vyhnanství. Mimořádná láce, zdravá strava, množství masa (beran na týden), mléko, zelenina, neomezené lovecké radosti (není spokojen se svým psem, docela vážně mu chtějí poslat psa z Petěrburgu, na lovu koušou komáři, objednává si glazé rukavice), vyléčil si žaludeční a jiné nemoci z dob svého mládí, rychle se spravil. Žádné povinnosti, zaměstnání, závazky a ani jeho žena a tchýně se nenamáhají: za dva a půl ruble měsíčně dělalo patnáctileté vesnické děvčátko všechny těžší domácí práce. Lenin nepotřeboval žádný novinářský výdělek, odmítal nabídky z Petěrburgu na placenou publicistickou činnost a vydával a psal jen to, čím si mohl udělat jméno.
Vyhnanství skončilo (mohl „prchnout“, snadno, ale prozíravě neprchl).

Prodloužili mu ho snad automaticky? Na doživotí? Pročpak, to by bylo nezákonné. Dovolili mu bydlet ve Pskovu, jenom do hlavního města nesměl. Ale jede do Rigy, do Smolenska. Nikdo ho nesleduje. Nato se svým přítelem (Martovem) veze koš nelegální literatury do Petěrburgu a jede přímo přes Carské Selo, kde je kontrola zvlášť ostrá (to už s Martovem přehnali). V Petěrburgu ho seberou. Koš u sebe sice už nemá, ale má nevyvolaný dopis, psaný neviditelným inkoustem. Je adresován Plechanovovi, je tam celý plán založení Jiskry, ale tím se policie nenamáhá. Zatčený je tři týdny v cele, dopis je v jejich rukou a zůstane nevyvolaný. A jak dopadá ta svévolná cesta z Pskova? Dvacet let katorgy jako u nás? Ne, ty tři týdny vazby. A pak ho úplně propouštějí – aby si mohl jezdit po Rusku, připravit střediska pro kolportáž Jiskry. A aby mohl odjet do zahraničí, připravovat samo vydávání („policie nevidí překážky“ a vydává mu cestovní pas).

A to ještě není všechno. I z emigrace pošle do Ruska článek o Marxovi pro encyklopedii (Granat)! A ten bude vydán. A nejen ten jeden článek!

Konečně se zabývá podvratnou činností v rakouském městečku, blízko ruské hranice. A nikdo tajně neposílá žádné gorily, aby ho sebrali a živého přivezli. A nebylo by to bývalo ani nic těžkého.

Takhle bychom mohli ukazovat slabost a nerozhodnost carské perzekuce na příkladu kteréhokoli významnějšího sociálního demokrata (a zejména na Stalinovi, ale tam nás navíc napadá podezření). Kameněvovi zabavili při prohlídce v roce 1904 kompromitující korespondenci. Při výslechu odmítá výpověď. A to je všechno. Je poslán do vyhnanství – do místa bydliště rodičů.

Ako sa Lenin poučil zo svojho „utrpenia“

Kvůli procesu s esery se velmi spěchalo s trestním zákoníkem: byl už nejvyšší čas postavit Zákon na žulové základy. Dne 12.května 1922 bylo podle plánu zahájeno zasedání ústředního výkonného výboru sovětů, ale návrh zákona nebyl stále ještě definitivní – byl teprve předložen Vladimíru Iljiči v Gorkách, aby si jej prohlédl. Šest paragrafů zákona stanovilo jako nejvyšší výměru trest smrti zastřelením. To však nebylo uspokojivé. Dne 15. května připsal Lenin na okraji návrhu dalších šest paragrafů, podle nichž byl také nezbytný trest smrti zastřelením (mezi nimi § 69: propaganda a agitace… zvláště pak vyzývání k pasivnímu odporu proti vládě, k hromadnému neplnění vojenské nebo daňové povinnosti). A ještě jeden případ trestu smrti zastřelením: nedovolený návrat ze zahraničí (jako dřív si všichni socialisté pořád jezdili sem a tam). A ještě jeden trest rovnající se smrti zastřelením: vypovězení za hranice. (Vladimír Iljič předvídal tu nedalekou dobu, kdy se proudy lidí z Evropy budou k nám chtít mermomocí dostat a kdy nebudeme moci nikoho přinutit, aby dobrovolně odjel na Západ.) Hlavní svůj závěr objasnil Lenin lidovému komisaři spravedlnosti takto:

„Soudruhu Kurskij! Podle mého názoru je nutno rozšířit použití trestu smrti zastřelením… (s možností jej zaměnit za vypovězení ze země) na jakoukoliv činnost menševiků, eserů atd.; je nutno nalézt formulaci, která tyto činy postaví do vztahu s mezinárodní buržoazií“ (zdůrazněno Leninem). ) Rozšířit použití trestu smrti zastřelením! – co je na tom tak těžké pochopit?

(Kolikpak jich vypověděli?) Teror – to je přesvědčovací metoda ), to je přece jasné!

Avšak Kurskij to přece jen tak docela nepochopil. Zřejmě ho nenapadlo, jak by ta formulace měla znít a jak by se to s tím vztahem k buržoazii mělo narafičit. A tak si přijel o den později předsedovi Rady lidových komisařů pro další vysvětlení. O tomto rozhovoru nevíme nic. Vzápětí však, dne 17. května, poslal Lenin z Gorek druhý dopis:

Soudruhu Kurskij!

Dodatkem k našemu rozhovoru vám posílám náčrt dodatečného paragrafu trestního zákona… Základní myšlenka je, doufám, jasná bez ohledu na nedostatky konceptu: otevřeně vytyčit zásadní a politicky pravdivou (a nejen úzce juristickou) tezi, jež motivuje podstatu a oprávněni teroru, jeho nutnost i jeho meze.

Soud nemá teror odstranit – takový slib by byl sebeklamem nebo klamem – nýbrž jej zdůvodnit a uzákonit, principálně, jasně, bez falše a bez příkras. Formulace musí být pokud možno nejširší, neboť pouze revoluční právní povědomí a revoluční svědomí vytvoří podmínky pro jeho širší nebo méně široké použití v praxi.

S komunistickým pozdravem Lenin

Nebudeme se pouštět do komentování tohoto důležitého dokumentu. Ten mluví sám za sebe.

Tento dokument je obzvlášť důležitý proto, že je jedním z posledních Leninových vezdejších příkazů z doby, kdy dosud nebyl zasažen chorobou, že je významnou částí jeho politického odkazu. Devět dní po tomto dopise dostane první záchvat, z něhož se jen částečně a nakrátko zotaví v podzimních měsících roku 1922. Je možné, že oba dopisy Kurskému napsal Lenin ve své pracovně, ve světlém rohovém budoáru v prvním patře, ozdobeném bílým mramorem, kde už stálo a čekalo jeho budoucí smrtelné lože.

A k dopisu je přiložen onen koncept, dvě varianty dodatečného paragrafu, z něhož za několik let vyroste jak odstavec 4 § 58, tak i celý ten náš paragraf 58.

Čteš a jsi nadšen: Tak tohle tedy znamená pokud možno nejširší formulace! Tak tohle tedy znamená širší použití v praxi! (čteš a vzpomínáš, jak široké bylo jeho objetí…)

„… propaganda nebo agitace, nebo účast v organizaci, nebo podpora (objektivně napomáhající nebo způsobilá napomáhat) organizacím nebo osobám, jejichž činnost má povahu…“

Přiveďte mi svatého Augustýna, a já mu hned něco podle toho paragrafu najdu!

Zdroj: Alexander Solženicyn – Souostroví Gulag

O ::prop

Jeden komentár

  1. Tak isteže:-). Ono každý disent, či už komúnistický v demokratickom svete, alebo ten demokratický v komúnistickom svete, bol svojím spôsobom ulieváreň, aj nebol. Záleží na úhlu pohľadu. Ale ja by som si to u žiadneho z nich skúsiť na vlastnej koži ani tak nechcel. A už vôbec nie tie, čo končia neraz s úmrtím väzneného bojovníka za slobodu a komúnizmus, respektíve demokratizmus, či za národné záujmy.Ľutujem, ale boj za tieto ídei neni moja parketa. Ako z toho prudko negatívneho postoja týchto všetkých ideológií, k tomu čo dokázalo osloviť mňa vyplýva, je že „všetko je to na jedno kopyto“. A aj tak to vyplýva z ich podobných prejavov až po samotné vzájomné prenasledovanie.

Pridaj komentár