Domov / Hlavná strana / História / Rusko: Vznik pásma židovského osídlenia v roku 1791

Rusko: Vznik pásma židovského osídlenia v roku 1791

solzenicyn-200_let_1Alexander Solženicyn: Dvě stě let pospolu – úryvok

V Rusku neměl obchodně průmyslový stav (kupci a měšťané) právo svobodně měnit místo pobytu, byl totiž vázán k místu přihlášení (aby se jeho odjezdem nesnižovala platební schopnost městských společenstev). Pro Bílou Rus však senát učinil výjimku, tam kupci směli jezdit z jednoho města do druhého „podle svých komerčních potřeb“. Toto nařízení opět zvýhodnilo židovské obchodníky. Jenomže ti začali tohoto práva využívat ve větším rozsahu, než jak bylo stanoveno: „Židovští kupci se začali přihlašovat v Moskvě i ve Smolensku.“

„Židé se usazovali v Moskvě brzy po připojení Běloruského kraje roku 1772… Koncem 18. století byl počet Židů v Moskvě značný… Někteří Židé se přihlásili ke zdejšímu kupectvu a zřídili si velký obchodní podnik… Jiní pak se zabývali prodejem cizokrajného zboží přímo ve svých bytech nebo v zájezdních hostincích, případně podomním obchodem, což bylo tehdy vůbec zakázáno“. Roku 1790 „Moskevská obchodní společnost“ sepsala přípis, v němž čteme: „V Moskvě se objevil ze zahraničí a z Běloruska velmi vysoký počet Židů“, někteří se přímo přihlašují do řad moskevského kupectva a používají zakázané způsoby obchodování, čímž způsobují „velmi citelnou škodu a zmatky“, láce jejich zboží pak svědčí o tom, že je pašované, a také „Židé jak známo ořezávají mince: je možné, že to budou dělat i v Moskvě“. A jako reakci na „jejich vychytralé výmysly“ žádali moskevští kupci, aby byli židovští obchodníci z Moskvy vykázáni. Ti zase přišli se stížností, „že je už nechtějí přijímat mezi moskevské a smolenské kupectvo“.

Vyřízení stížností si vzala na starost rada panovnice. V souladu s jednotným ruským nařízením usoudila, že Židé nemají právo „přihlašovat se v ruských kupeckých městech a přístavech“, jedině v Bělorusku, a že „vpouštění Židů do Moskvy nepřináší žádný užitek“. A v prosinci 1791 byl vydán nejvyšší carský výnos o tom, „že Židům není dovoleno přihlašovat se mezi kupectvo ve vnitrozemských guberniích“; do Moskvy smějí přijíždět „jen na jistou dobu – v obchodních záležitostech“. Židé smějí užívat práv kupectva a měšťanstva jedině v Bělorusku. Zároveň jim však Kateřina povolila úlevu – poskytla jim právo pobytu a měšťanství též v nově kolonizovaném Novorusku, totiž v Jekatěrinoslavskérn místodržitelství a v Taurické oblasti (o něco později i v gubernii Jekatěrínoslavské, Taurické a Chersonské); otevřela tedy Židům nové rozlehlé oblasti, kam se křesťanští obchodníci a měšťané podle všeobecných zásad z vnitrozemských gubernií stěhovat nesměli. (V roce 1796, když „se zjistilo, že se skupiny Židů už usadily v Kyjevské, Černigovské a Novgorodskoseverské“ gubernii, bylo jim povoleno „užívat práv kupectva a měšťanstva“ i tam.)

V předrevoluční Židovské encyklopedii se píše, že výnosem z roku 1791 „byl položen základ k pásmu židovského osídlení, byť ne záměrně. Vzhledem k tehdejšímu uspořádání společnosti a státnímu zřízení celkově, a zejména pak vzhledem k životu Židů, nemohla vláda zamýšlet, že pro Židy vytvoří zvláštní obtížnou situaci nebo že pro ně zavede mimořádné zákony, které by omezovaly právo jejich pobytu. Tento výnos vycházel z tehdejší situace a neobsahoval nic, co by stavělo Židy v tomto směru do méně příznivé situace než křesťany. Výnos z roku 1791 tedy nepřinesl žádné omezení práv Židů, pokud jde o možnost pobytu, nevytvořil žádné speciální „pásmo“, a dokonce „byly Židům otevřeny nové oblasti, kde nebylo podle všeobecných nařízení povoleno se usazovat“; „těžisko výnosu z roku 1791 není v tom, že to byli Židé, ale v tom, že to byli obchodníci; na problém se nehledělo jako na problém národnostní nebo náboženský, sledovala se jen jeho užitečnost“.

A právě tento výnos z roku 1791, který poskytoval židovským obchodníkům oproti křesťanským jisté výhody, se po letech stal základem příštího „pásma židovského osídlení“, které leželo jako ponurý stín na životě Židů až do revoluce.

Avšak ve své době výnos z roku 1791 nezabránil ani tomu, aby „na konci vlády Kateřiny II. už v Petrohradě vznikla malá /židovská/ kolonie“: patřil k ní „známý nájemce Abram Perete“ a několik jeho přátel a taky pár obchodníků, a „když vrcholil náboženský boj, žil zde rabín Avigdor Chajimovič a jeho odpůrce, známý chasidský cadik rabín Zalman Boruchovič“.“ V letech 1793 a 1795 došlo k druhému a třetímu dělení Polska a k Rusku připadlo dalších téměř půl milionu Židů z Litvy, Podolí a Volyně. A toto jeho přičlenění k Rusku bylo obrovskou historickou událostí, která nebyla včas pochopena a později značně ovlivnila osud celého Ruska i osud východoevropského Židovstva.

Tak byli Židé „po mnohasetletém putování shromážděni do jedné velké komunity“.

Alexander Solženicyn: Dvě stě let pospolu

O ::prop

9 komentárov

  1. Tieto knihy by si mal prečítať každý mysliaci gojim.Napísal ich až na sklonku svojho života,aby sa mu nemohli pomstiť.Bezpečnostný analytik SR Ivo S. pri úmrti tohto veľkého ruského spisovateľa v hospodárskych novinách napísal.O.i.“O mŕtvych sa hovorí len v dobrom,ale v tomto prípade to neplatí.

  2. tie knihy sa dajú stiahnuť napríklad tu ak má niekto o ne záujem :

    http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=ke_stazeni

    …teda okrem iných vecí sú tam aj oba diely tej knihy

  3. http://www.cibulka.com/
    http://www.cibulka.com/cgi-bin/osoby.exe?code=W

    Příjmení, jméno: Samson Ivo

    Narozen(a): 18.05.1955

    Bydliště

    Typ spolupráce: Agent
    Evidující správa STB: Brno

    Krycí jméno: Ivana
    Svazek: 3861406

Pridaj komentár