Domov / Hlavná strana / Čítanie / Hess si nevzpomíná

Hess si nevzpomíná

Vypočúvanie Rudolfa Hessa vyšetrovateľom Norimberského súdneho tribunálu.

V té době byl do Norimberka převezen také Rudolf Hess, jehož sem 8. října 1945 z Walesu dopravilo zvláštní letadlo. Spolu s ním byly letadlem přepraveny i materiály a deníky týkající se jeho uvěznění. (V současné době jsou deponovány ve Federal Records Center, Suitland, fond Office of the Chief of Counsel for War Crime, karton 113) Podle jeho slov s sebou vezl osobní příslušenství, které nashromáždil jako vězeň ve Skotsku, Anglii a Walesu poté, co v květnu 1941 nevyšla jeho dramatická mírová mise ve Velké Británii – rukopisy o socialismu, zdravotní dokumentace, materiály o atomové bombě, ekonomice a její obnově, texty rozhovorů s lordem Simonem a Beaverbrookem a spousta tajemných zapečetěných balíčků. Ty mu však byly i přes jeho protesty odebrány. Obsahovaly totiž důkazy, že mu Britové dávali drogy a jedy.

Hessovi bylo nyní 52 let a tvrdil, že si krom svého jména téměř nic nepamatuje. Své jméno však našel na dveřích cely, do níž jej zavedli Andrusovi dozorci. Nový norimberský vězeň předstíral amnézii se vším, co k ní patří, ale na svůj první výslech u plukovníka Amena 9. října si nezapomněl obléci stejnokroj německého vojenského letectva. Oficiální fotograf pořídil zajímavé záběry: Hitlerův zástupce v kožešinou lemovaných leteckých botách se zipy až ke kolenům sedí pohodlně roztažen na židli. Rozhodl se odpovídat německy a získat tak pár cenných vteřin, aby si rozmyslel odpověď člověka se ztrátou paměti. Z doslovných záznamů vyšly ty nejvtipnější repliky, které kdy v procesu zazněly.

Poznal své jméno, ale když se ho Amen zeptal: „Jakou jste naposled zastával funkci?“ odpověděl: „To už bohužel patří do doby, na kterou se nepamatuji… Mnohdy ani nevím, co se stalo před deseti nebo čtrnácti dny.“

Plukovník se jej rozmrzele zeptal, na jakou dobu se nepamatuje. Hess odpověděl: „Na nic, co se stalo před více než čtrnácti dny. Často se mi přihodilo, že jsem se s někým seznámil, a když jsem ho potom potkal podruhé, tak jsem ho nepoznal. Je to hrozné! Včera mi řekl doktor, nebo to snad byl úředník, tam nahoře, že se někdy stane, že člověk zapomene i jméno a že by mi to vrátil snad jen šok.“ Patetickým tónem dodal: „Je to hrozné – s tím se mám hájit před soudem.“

„Chcete říct, že si ani nepamatujete, jakou funkci jste naposledy zastával v Německu?“

„Ne, nemám tušení. Je to jako mlha.“

„Pamatujete si, že jste byl v Německu?“

„No,“ přiznal Hess, „myslím, že je to jasné, každý mi to říká pořád dokola. Ale nevím, kde přesně jsem byl – ani v jakém domě. Všechno to zmizelo. Zmizelo!“

Amen dostal nápad: „Jak víte, že bude nějaký soud, jak jste říkal?“

Vůdcův zástupce tuto přihrávku odpálil přímo: „O tom soudu se pořád mluví. Četl jsem to v novinách… a ještě včera mi to říkali. A když mě sem vezli, řekli mi, že jedu na soud do Norimberku. Taková událost na mě samozřejmě zapůsobila, tak si ji pamatuju. Přemýšlím o tom celé noci.“

„Ale vy nevíte, o čem soudní proces bude?“

„Nemám tušení,“ řekl Hess, ale neodpustil si narážku: „Vím, že je to politický proces… Snad mi i někdo řekl, z čeho jsem obžalován. Já už nevím.“

„Pamatujete si, jak dlouho jste byl ve Velké Británii?“

„Ne… když jsme odjížděli, říkali, že jsem tam byl dlouho.“

Amen před Hesse přisunul knihu o nacistických zákonech a nařízeních, kterou Hess vydal v roce 1937, a zeptal se ho, zda ji už někdy viděl. Hess ukázal na podpis. „Tady to jsem já,“ řekl a poté, co si na Amenovu žádost přečetl pár stránek, dodal: „Je to dobré, o tom není pochyb.“ Že by to však sám napsal, na to si nevzpomínal.

„Vy si nepamatujete, že byste měl co do činění se zaváděním zákonů v Německu?“ zeptal se Amen. Hess se podivil: „Myslíte jako, že bych já… měl zavádět zákony?… O tom nemám ani potuchy. No podle toho tady,“ řekl a ukázal prstem na stránky knihy, „jsem musel mít – no, jak bych to řekl – musel jsem mít velmi slušné postavení!“

Plukovník Amen změnil téma. „Víte, kdo jsou Židi?“ zeptal se.

„Ano. Lidi – lidská rasa.“

„Vy jste je neměl moc rád, že?“

„Židy? Ne.“

„Vydal jste nějaké zákony o Židech, že?“

„No, když to říkáte,“ odpověděl Hess.

Rozhovor pokračoval tímto stylem dále a občas připomínal frašku. „Pamatujete se na vůdce?“ zeptal se plukovník Amen.

„Ano, tam,“ odpověděl Hess a narážel na věznici ve Velké Británii, „jsem měl v místnosti jeho obraz,“ řekl a dodal na vlastní riziko: „Pro každého Němce to byla osobnost číslo jedna.“ Přiznal, že ví, že je mrtev, ale nemohl vysvětlit, jak to ví.

„Myslíte, že jste s ním někdy mluvil?“
„Podle tohohle,“ řekl Hess a zamával před Amenem knihou, „asi ano. Jestliže někdo zavádí zákony jako vůdcův zástupce, tak s ním musí mluvit.“

Amen poskočil na židli: „Vy si pamatujete, že jste byl vůdcův zástupce!“

„Ne, já to tady vidím napsané.“

Po chvilce se plukovník zeptal: „Co máte proti Židům?“

„Neumím vám to vysvětlit, nic si nepamatuju. Jen vím, že je to hluboce ve mně.“

Když Amen viděl, že takhle se nikam nedostane, zkusil jména: Ribbentrop Hessovi nic neříkal. Göring? „Göring… ano. To mi zní povědomě.“

Amen se vítězně naklonil k Hessovi.

„Je to napsané na dveřích,“ řekl Hess s kamennou tváří. „Vím jen, že je tady a že je to nějaká osobnost. Kdyby sem teď někdo přišel,“ pokračoval dobrovolně, „a vy jste mi řekl, že to je Göring, řekl bych mu ,Dobrý den, Göringu!’“

A tak to šlo dál. Goebbels, Lammers, Brauchtisch, Keitel, Jodl, vrchní velitelství – Hess si na nic nevzpomínal. Věděl, že je po válce, protože se to dočetl ve včerejších novinách.

„Dává vám to, co čtete v novinách, smysl?“ zkusil to Amen. Vypadalo to jako chyták a Hess se pojistil: „Částečně ano, částečně ne.“

„Měl jste rodinu?“ zeptal se plukovník tónem, který zněl poněkud posměšně.

Hessovi patrně přeběhl mráz po zádech. Celé čtyři roky mu Churchill upíral právo na návrat domů, které má každá mírová mise, jež překročí hranice tak jako Hess v roce 1941. A dalších 25 let tohoto hrdého muže ještě čeká, než opět spatří tvář svého syna. „V cele mi visela nějaká fotografie mé ženy a malého synka,“ odpověděl nakonec, „vedle té vůdcovy.“

Tento slovní souboj pokračoval ještě asi dvě hodiny a skryté mikrofony zaznamenávaly každé slovo. Jeden podpis je prý padělek, protože je tam napsáno Hess a ne Heß. Ví, co je to letadlo, protože mu neustále létala nad domem ve Walesu. Slovo puč mu zní, jako když se plácne rukou do vody.

„Víte, jaký je rozdíl mezi originálem a kopií?“ zkusil to Amen, když obžalovaný označil jeden materiál za jasný originál.

„Tohle,“ vysvětloval Hess americkému důstojníkovi a ukázal na fotokopii, „je kopie. A tohle je originál. To se pozná pouhým pohledem.“ Na otázku, zda je válečný zločinec, se Hess usmál: „Jistě – jinak bych musel být vrah, protože mám pouta.“

„Co je to válečný zločinec?“ zeptal se plukovník.

„Na to bych se rád zeptal já vás,“ odpověděl Rudolf Hess.

Když se po obědě vracel k dalšímu výslechu, všiml si Hess Göringa stojícího napravo ve známém, byť poněkud velkém, šedomodrém stejnokroji. Říšský maršál se na něho usmál.

„Podívejte se tady na toho pána vpravo,“ řekl Amen.

„Na toho?“ zeptal se Hess bez výrazu. Tvář měl netečnou.

„Vy mě neznáte?“ usmál se Göring s pocitem marnosti.

„Kdo jste?“

„Vždyť jsme spolu celá léta pracovali!“

„Tak to musí být z té doby, jak mi ráno ukazovali tu knihu,“ řekl Hess a otočil se ke Göringovi: „Ztratil jsem dočasně paměť, a to zrovna teď, před zahájením soudu.“

„Vy mě nepoznáváte?“ zalapal po dechu Göring.

„Podle obličeje ne, ale pamatuju si vaše jméno.“

Hess na okamžik ztuhl, ale jeho přehmatu si nikdo nevšiml. Göringovo jméno totiž nikdo nevyslovil, všechno se točilo kolem jeho přítomnosti. „Poslouchejte, Hessi,“ řekl. „Já jsem byl hlavní velitel německého vojenského letectva. Vy jste letěl do Velké Británie v jednom z mých letadel… Copak se nepamatujete, že jsem byl na schůzi Říšského sněmu jmenován říšským maršálem a vy jste byl u toho?“

„Je to hrozné,“ povzdechl si Hess a začal připravovat zázemí pro lurdský zázrak: „Kdyby mě doktoři pořád neujišťovali, že se mi paměť časem vrátí, propadl bych zoufalství.“

„Hessi!“ zařval Göring. „Vzpomeňte si na rok 1923… Copak si nevzpomínáte, že jsme se oba pokusili o puč v Mnichově?“

„Ano, o puči jsme ráno mluvili.“

„Vy se nepamatujete, jak jste dal za mříže ministra?“

„Já – ministra?“ podivil se Hess. „To jsem měl dost bohatou minulost.“

Göringovi řekli, aby se postavil stranou, a Amen nechal předvést slavného odborníka na geopolitiku Karla Haushoffera, který byl dlouhá léta, když byl Hessův otec obchodně v Egyptě, Hessovým poručníkem.

„Můj Bože,“ povzdychl si Haushoffer, když spatřil pohublého a neoholeného Hesse připoutaného k dozorci. Se slzami v očích naléhal: „Dvacet let si tykáme,“ a smutně dodal: „Viděl jsem tvou ženu a dítě, jsou oba v pořádku.“ Vzal Hesse za volnou levou ruku. „Můžu ti podat ruku? Máš krásnýho kluka. Je mu sedm, viděl jsem ho.“

Přestože konfrontace se starým přítelem a zpráva o ženě a dítěti musely být pro Hesse bolestné, sehrál svou roli s tvrdošíjnou důsledností až do konce. „Abych uklidnil starého přítele,“ řekl, „tak vás můžu jen ujistit, že mi lékaři říkají, že se mi paměť vrátí… a potom starého přítele zase poznám. Je mi to líto.“

„Uvidíš,“ řekl Haushoffer, „že se vrátí. Jen si představ svého chlapce – je asi takhle veliký,“ ukázal rukou. „Je trochu po tobě a trochu po tvé mamince.“ Mluvil o Hessově matce a o tom, jak ho zatklo Gestapo po Hessově odletu. „Chtěl bych se ti podívat do očí,“ řekl profesor, „protože jsem ti z nich 20 let četl. Vidím, že se do nich přece jen vrací špetka poznání… Vzpomeň si na Albrechta,“ dodal lítostivé, „který ti tak věrně sloužil. To byl můj nejstarší syn. Je po smrti.“ Gestapo jej totiž 23. dubna zavraždilo v Berlíně.

„Nic mi to neříká,“ řekl Hess, přestože musel být Albrechtovou smrtí šokován.

Podobně skončila i konfrontace s Franzem von Papenem. Když byl jako další před veden župní vedoucí Ernest Bohle, Hess řekl prostě: „Tak to je další pán, kterého neznám.“

„To je příšerné,“ řekl Bohle anglicky se svým rodným bradfordským přízvukem.

Hesse nedostali. Byl odveden do cely, tam si vzal papír a začal psát deník. Samo zřejmě s vědomím, že jej budou číst ti, kdo ho vězní.

„Byl ke mně předveden Göring a ten starý pán, který mě prý léta zná. Šlo zjevně o to, jestli je poznám. Nepoznal jsem je.“

Druhý den, 10. října, se Amen Hesse zeptal: „Jak se dnes daří vaší paměti?“

„Pořád stejně.“

Po několika minutách nesmyslného rozhovoru Amenovi došla trpělivost: „Jak jste přišel na ten nápad, že jako ztratíte paměť?“

Hess se ho klidně zeptal, jak by mu takový nápad mohl pomoci.

„Třeba v tom, že máte na svědomí vraždy – a to máte!“

„Mám?“

„Ano,“ štěkl Amen. „Svědci to potvrdili.“

„Tím chcete říct,“ reagoval Hess, „že když si to já nepamatuju, tak to ubírá výpovědím vašich svědků na váze?“

„No, možná,“ řekl Amen bezmocně, protože se neorientoval v Hessově logice. Hess podotkl, že stojí před procesem, v němž bude v sázce jeho život. „Já v tom procesu můžu udělat jen jednu věc, bránit holou kůži tím, co mám – a to je jen můj mozek a moje paměť.“

Zdroj: David Irving: Norimberk – Poslední bitva
Odporúčame: HESS, Ztracená léta 1941 -1945
irving-hess

O ::prop

21 komentárov

  1. Amen před Hesse přisunul knihu o nacistických zákonech a nařízeních, kterou Hess vydal v roce 1937, a zeptal se ho, zda ji už někdy viděl. Hess ukázal na podpis. „Tady to jsem já,” řekl a poté, co si na Amenovu žádost přečetl pár stránek, dodal: „Je to dobré, o tom není pochyb.”

    :-))))))

    Musím sa pochváliť, že tú knihu (Norimberk) mám už desťročie (?) doma prečítanú, ale vtip týchto pasáži ma rozosmial až tu ( vtedy ma zajali iné veci).
    Evidentne si z tých špinavcov robil srandu a dával im najavo svoje pohrdanie tak, že tí zmrdi talmudistickí nemohli nič robiť.

    Hess nebol žiadne béčko, bol to jeden zo základných tvorcov germanskej renesancie 20. storočia.

  2. „Karl Haushoffer, který byl dlouhá léta, když byl Hessův otec obchodně v Egyptě, Hessovým poručníkem“

    Haushoffer je jednou z hlavných postáv v tejto germanskej hry bohov a Hess očividne dostal od neho odmlada skutočne dobré vzdelanie v poznatkoch a schopnostiach, ktoré sú naozaj podstatné.
    Človek si uvedomí, prečo sa tamtí tak boja, aby sa toto neprebudilo opäť.
    A len nech sa boja.

    Dík za článok, okrem smiechu je aj poučný. aj keď len tak náznakovo a pietne.

  3. Aj z tohto vyplyva, aka to bola chyba poslat Hessa do GB. Nezmyselna obet na nezmyselnej ceste. Hovori sa ze kazdy je nahraditelny, ano je, ale ci rovnako alebo lepsie, to sa ukaze. Aj tu sa ukazalo, ze Hess bol nenahraditelny. Takeho muza uz H. viac nenasiel, ani intelektualne, ani po stranke moralno-volovych kvalit. Preto ho zavrazdili ako starca nad hrobom. Tak velmi sa ho bali. Mimochodom jeho vaznenie ako vojnoveho emisara bolo nezakonne. A ostatne veci co s nim stvarali po vojne, skoda komentovat.
    Uz to co s nim robili v GB malo Nemcov varovat. Ked takto nalozili s muzom s bielou zastavou, ako budu nakladat s ostatnymi nepriatelmi ?
    Tuto otazku si mali Nemci polozit.
    My dnes pozname odpoved, vieme ako nalozili spojenci s Nemcami po vojne. Zriadili vyhladzovacie tabory, kde zili pod holym nebom , vojaci v dierach. Nevie sa ani kolko Nemeckych vojakov takto zomrelo, odhady zacinajuod1 500 000 vyssie. Po vojne v mierovych podmienkach

    • Christian Freeman

      tak domnievam sa, ze Hessovo zavrazdenie nebolo ani tak o tom, ze by sa ho niekto bal (no v 93 rokoch rozhodne fyzicky ziadne obavy nevzbudi nikto), skor islo o to – kedze uz aj Rusi mali toho plne zuby a pomaly sa schylovalo k tomu, ze by Hessa aj prepustili (doba perestrojky a glasnosti) – ako zabranit, aby Hess, ak vobec by mohol, nevyrozpraval svoje zazitky nielen z vaznenia, ale hlavne z rokovani s britskymi predstavitelmi pred jeho uvaznenim a po nom.
      Nakoniec, aj to je dovod, preco jeho spisy boli zapecatene na 30 rokov po jeho smrti (do 2017), ale nedavno, ak sa nemylim, sa znovu zacalo uvazovat o predlzeni moratoria na odtajnenie spisov, zrejme niekomu nie je cosi po chuti (a s nie tak stabilnou poziciou Britanie ako kedysi, plus pripadna vybusnost informacii pre Nemecko, no, clovek sa nedivi…)

      • No asi sa ho nebali ani v 35 tich,palilo mu to o sto sest. Spisy nebudu odtajnene nikdy.
        Ako vravel major Terazky: ale som ho bil bolsevika, boha jeho, co to trepem fasistu.
        Ci inak: Slovan jsem a Slovan budu ! Az jindy Lakatosi.

  4. Jediný človek v históriir, ktorý si zaslúži Nobelovu cenu za mier, pretoiže on bol jediný, ktoý pre ten mieer niečo urobil!

  5. Skoda, ze nikto nenasiel silu natocit filmy, co sa dialo v Nemecku po vojne. Ako si museli zajaty vojaci vyhrabat diery v zemi , tym co mali, najcastejsie obycajnou lyzicou. V tych dierach „zili“ ako zajace. O identite tych, co organizovali taketo „scoutske“ tabory mozeme tri krat hadat.
    Myslim vsak ze to vacsina uhadne na prvy krat.
    Rovnako by bolo zaujimave natocit aj film o nasom prezidentovi. Kto bol za celou stvanicou, pohonom, zatknutim, procesom.

    • o obyvateľov tohto územia ktorí v ňom nemá pôvod, ale pochádza z prisťahovalcov.
      Čakal si zhovievavosť voči Nemcom. Čakal si že im postavia vily. Porovnávať Tisa z Nemcami je ako miešať Hrušky a Jablka aj to sa myslím mýlim, lebo obe sú ovocie a Tiso bol politikom v nesprávnej dobe. Jednoducho o jedine o čo sa snažil bolo aby Slovensky národ utrpel v tejto vojne čo najmenej škôd.

      • To je pravda, že porovnávať Tisa so spomínanými Nemcami je ako miešať hrušky s jablkami.
        Tiso bol len politik.
        🙂

        Nič v zlom. Naozaj. Tiso bol nevinný ale aj nepodstatný.

        • No bol politik a obeť doby. Bohužiaľ žil v dobe keď mal dva možnosti vzoprieť sa, alebo lavírovať. Lavíroval. Lavíroval presne tak ako dnes lavírujú mnohý Slovensky politici. Nechcú nasrať NATO spojencov a zároveň sa snažia mat pootvorene dvere v Rusku. O Tisovi je jasne že ak by chcel mohol zabrániť SNP, lebo vedel o tom že sa chystá SNP neurobil to. Je pravda že mu to bolo na dva veci na h… a šibenicu.

      • Necakal som nic. Teda nic dobre .Ano je to miesat hrusky s jablkami. Ale preco potom sa posudzovali hruska aj jablka rovnako. Snad je to tym, ze ten co ich posudzoval, ten policajt, prokurator, sudca, obhajca bola ta ista persona. To som chcel povedat. Neslo o vinu, neslo o ciny, islo o jedine zaujem. A zaujem bol rovnaky, pretoze to bol jeden a ten isty subjekt. Aj u Tisa aj u Hessa

        • Otázku polož historikom nezaťažených žiadnou ideológiou. Ja som len narážal na to tvoje porovnanie vojak Wehrmachtu či jednotiek Waffen SS a Tisa.

    • Kľud, Svarga.
      Informácie o ich zločinoch sú relatívne známe, len tak o nich hovoriť je zas len obžaloba bez súdu.
      Načo vyplakávať, treba spraviť poriadok – a potom sa to položí na stôl.

      • Ja som kludny. Ide o to slovko, slovicko. Relativne. Humor. Napada ma mnozstvo vtipov o tom co je relativne. A jeden vseobecne znamy a siroko uctievany „vedec“, ktory dokonca vytvoril VTR. Inak to bol ako je relativne zname hlupak a podvodnik, tazky asocial, psychopat a lunatik. Ale takto je prakticky neznamy, zato ako najvacsi genius ludstva je vseobecne uctievany.
        Povedane vtipom. Tu lezi neznamy vojak Mose Perlman. Ako to ze je neznamy vojak, ked je tam jeho meno. To maju tak, Mose mal vychyreny pansky salon ale vojak bol uplne neznamy.

      • Ale nebudte smutny drahy Norman, poviem Vam aj dobru spravu. Nasiel sa aj jeden spravodlivy , ktory oznacil a pomenoval tohto relativistu pravym menom aj ten plod jeho „genia“. A my sa mozeme tesit, sice to nebol Slovak, ale narodil sa vBratislave. Volal sa filip Lenard

        • Z nás dvoch ja nie som smutný. A nemusíš my vykať – ak si taký mladý, tak sa naozaj hlavne ukľudni a moc si ani tú relativitu neber – aj o nej a o tom podvodníkovi sa vie a príde na to rada. Dávať tie veci takto sem je ako nosenie dreva do lesa.

  6. Plukovník Amen( jak príznačné pomenovanie „vyšetrovateľa“ ) změnil téma. „Víte, kdo jsou Židi?” zeptal se.Amen a vítězně se naklonil k Hessovi….. To bola určite pri verejnom výsluchu tá najdôležitejšia otázka!? Kto sú Rusi či iné národy by sa ho spýtať v danom momente zrejme ani nenapadlo. A ďalej… „Co je to válečný zločinec?” zeptal se plukovník. „Na to bych se rád zeptal já vás,” odpověděl Rudolf Hess. Deja vi…. Geniálna odpoveď, akoby Hess videl do budúcna !

  7. “Co je to válečný zločinec?” zeptal se plukovník. “Na to bych se rád zeptal já vás,” odpověděl Rudolf Hess.

    Tento reporezentant svojej krajiny idiotov a ozembuchov, Amen, zrejme s jeho IQ, čím sú oni známi celkove, ako národ, ani nepostrehol iróniu v tejto odpovedi R. Hessa.

    Niet divu, že aj Dr.H.Schacht zosmiešnil svojou inteligenciou a to ešte perfektnou angličtinou, “to najlepšie”, čo tam tento národ primitívov mohlolposlať, Jacksona.
    Tupí barbari a masoví zabijáci, súdili za pár šekelov Árijskú inteligenciu!

  8. Keď Hess vyletel dňa 10 mája 1941 na ME 110 (Messerschmidt 110) z letista v Augsburgu do Anglie, (vyskočil nad Škótskom), celý svet ustrnul. Jeho let mal za účel predísť vojne, presvedčiť Angliu, že Nemecko nechce s Angliou žiadnu vojnu a dohady, že chcel žiadať zpäť africké kolónie, a nejaké zaručenie Anglickej bezpečnosti, sú len špekulácie. Za to bol 46 rokov väznený. Skutočnosťou je, že Roosevelt a Churchill boli už dávno kúpení svetovým židovstvom a boli to oni, ktorí museli mať vojnu za každú cenu. O tom je mnoho dokumentácie. Preto dal Churchill Hessa ihneď zatknúť, a zavrieť do ‘Tower of London’, kde Hess straávil dobu počas celej vojny. Dňa 13, 14 a 15 mája (1941) Hess jednal s britským vládnym splnomocnencom, Sir Ivone Kilpatrick-om a potom znovu dňa 10 júna (1941) s ďalíšm splnomocnencom Lord-om kancelárom Simonom, samozrejme však už ako “Churchillov osobný väzeň”. Tieto jednania sa však zatajujú a svet o nich ani nikdy nevedel. Po vojne bol dopravený do Nemecka, a za úlohu mierového posla bol odmenený “šampiónmi svetovej demokracie”, doživotným žalárom, kde bol vo veku 93 rokov zavraždený, aby bol naveky umlčaný.

    Keď stál pred tzv. “Nürnberg Show Trials”, povedal:
    “Bolo mojim privilégiom mašírovať, po určitú dobu, vedľa najväčšieho syna Nemecka. A keby som to mal celé znovu opakovať, urobil by som tak s radosťou. Jedného dňa budem stáť pred trónom môjho Stvoriteľa a viem, že On ma prehlási nevinným”.

    Niet pochýb o tom, že Hess bol vo väzení zavraždený. Podľa britského lekára, Dr. Hugh Thomasa, Hessove ruky boli príliš slabé na samovraždu, tak slabé, že nemohol ani zdvihnúť hrnček ku svojim ústam, a nemohol by sa ubrániť ani šest-ročnému dieťaťu. Jeho chrbtová kosť bola už tak ohnutá, že bolo nemožné, aby zdvihol ruky nad hlavu, nieto ešte zatiahnúť slučku okolo krku. Okrem toho mal zlomených deväť rebier.
    Hess je pochovaný vo Wundsiedeli.

  9. Okrem knihy D.Irvinga “HESS – Ztracená léta 1941-1945” (“Hess -The Missing Years 1941 – 1945” uvedenej pri článku, chcem upozorniť záujemcov o históriu na ďalšie, nesmierne zaujímavé knhy o Hessovi, od jeho syna, jeho ženy a iných autorov:
    • Wolf Rüdiger Hess “Who Murdered My Father Rudolf Hess?”
    • Wolf Rüdiger Hess, “Mein Vater Rudolf Hess”
    • Ilse Hess “Rudolf Hess: Prisoner of Peace”
    • Lynn Picknett, Clive Prince and Stephen Prior “Double Standards – The Rudolf Hess Cover-Up”
    • “Prisoner Nº 7, Rudolf Hess” (New York, Viking, 1974) Autor: Lieutenant Colonel Eugene K. Bird, mnoho rokov americký veliteľ vznice Spandau.
    • “The Murder of Rudolf Hess” (by Dr. W. Hugh Thomas, Britský lekár, s úvodom od Rebecky Best, vydanej v Británii , Harper & Row)
    • Dr.W.Hugh Thomas “A Tale of Two Murders” Londýn 1988).

    Neviem však, či tieto knihy boli preložené do slovenčiny.

  10. Amen, ten konečník dal Hessovi správnu otázku! Viete, kto sú Židia? Nuž, na takú otázku sa nedá odpovedať, pretože židia sú chameleóni, ktorí tisícročia sa od ostatného ľudstva geneticky separovali a teraz v podstate sú iný ľudský materiál! Oni sú Židia a ostatné Ľudstvo je obsluha ich národa! Tak bolo napísané!…Lenže na zlej premise si postavili svoju Vieru, Boh povedal, nikto, nikomu nebude nadradený, lenže Oni to zvrátene berú že sú Vyvolení! Preto zle dopadnú, ten, ktorý sa vyvyšuje, bude ponížený a bude to už onedlho…Hess bol inteligent a nechal odkaz, ktorý hovorí čosi pre budúce generácie!…Tým nemyslím zabíjanie, vojnu…tým myslím kultúru a pokrok celej Zeme!!!

Pridaj komentár