Domov / Hlavná strana / Čítanie / Germar Rudolf: Holocaust pod lupou

Germar Rudolf: Holocaust pod lupou

Skutečnost popsanou Noltem – že etablovaní historici, média, justiční systém i společnost celkově podezírají revizionistické autory, že jsou stoupenci nebo aspoň sympatizanti nacistické ideologie – lze vystopovat v dlouhé řadě publikací, jejichž vrcholem je práce Kogona, Langbeina a Rückerla, v níž revizionisty nechutně pomlouvají a podezírají ze všeho možného, ale nikoho nejmenují ani necitují jedinou revizionistickou publikaci, aby se o tom čtenář mohl sám přesvědčit. Tato pseudoargumentace etablovaných historiků vždy směřuje ktémuž, totiž k obviňování revizionistů z obhajoby nacistického systému neboli jinak řečeno z bezpodmínečného rozhodnutí obhajovat nacistický systém i navzdory údajné realitě. Pokud někdo něco obhajuje, pokládá to za obhajoby hodné, tj. v tomto případě musí být sympatizantem nacismu.

Na tomto místě je třeba konstatovat, že nikdo z autorů podílejících se na této práci nemá ideologicky blízko k nacismu. Krom toho takové obvinění věcně nijak nevyvrací naše argumenty. Lze tedy oprávněně mít za to, že se etablovaní historici uchylují k těmto útokům jen proto, aby odvedli pozornost od věcných otázek, které evidentně nedokážou zodpovědět. Každopádně je jasné, že pokud se někdo vyhýbá věcným argumentům pomocí politických obvinění, nemůže k tomu mít vědeckou motivaci, neboť vědecky motivovanému badateli jde v první řadě právě o věcnou argumentaci. Za politickými obviněními může být jedině politická motivace, čímž se ovšem obvinění z politické manipulace s historií jako bumerang vrací jim.

Ať si každý čtenář sám odpoví, s čím k této knize přistupuje, protože:

„Pokud si myslíte, že musíte zkoumat badatelovu motivaci, musíte zkoumat rovněž motivy těch, kteří se v této věci trvale vyslovují proti intelektuální svobodě. Pokud nechcete zkoumat motivy na obou stranách sporu, možná (snad mi prominete) byste měli zkoumat své vlastní.“

Rovněž v rámci debaty o holocaustu nepřipouštíme odklon od tématu k určitým marginálním otázkám, do nichž možná začali zabředávat někteří revizionisté – například scestné teorii, že se nacisté uchýlili k vraždění Židů v rámci sebeobrany po vydání knihy T. N. Kaufmana Německo musí zemřít!, nebo teorii (podle mezinárodního práva neudržitelné), že po vyhlášení války Třetí říši mezinárodními židovskými soukromými (!) organizacemi nacisté po právu internovali všechny Židy ve své sféře vlivu jako příslušníky nepřátelského národa. Navíc tuto mylnou tezi obvykle propagují lidé, kteří zároveň odsuzují sovětské deportace Povolžských Němců na začátku německo-ruské války v roce 1941, nebo americké internování Němců a Japonců po vstupu USA do války. Tyto okrajové záležitosti neřešíme. Cílem této knihy není ospravedlňovat nebo nějak odůvodňovat prokazatelné bezpráví. Jde nám výhradně a jedině o otázku, zda dnes předkládané důkazy holocaustu – definovaného jako záměrné, plánované masové vraždění Židů ve sféře vlivu Třetí říše – dostačují k tomu považovat ho za věrohodný, zejména pokud jde o masové plynování, nebo zda nové důkazy volají po revizi historie.

Tvrzení, že se holocaust, tak jak je definován výše, možná vůbec nestal, je pro soudobou historii i všechny s ní přímo či nepřímo provázené oblasti života pochopitelně výbušné. Toho jsme si plně vědomi. Nesmíme však zapomínat na jednu věc: když oficiální Institut für Zeitgeschichte nejpozději od roku 1955 tvrdil, že masakr víc než 20 000 příslušníků polské elity v Katyni i jinde v roce 1940 spáchali Sověti, německá média mohla šířit pravdu o Katyni i navzdory opačně znějící sovětské propagandě, jež skončila až v roce 1990. Přesto levicová média tuto komunistickou propagandu bezmyšlenkovitě papouškovala až do konce 80. let. Důvod patrně spočívá v politické, tzn. nevědecky motivované snaze nezbavovat Třetí říši viny ani v případech, kdy je to nevyhnutelné. O to víc to platí v případě větších revizí, které by nakonec mohly zpochybnit politicky žádoucí jedinečnou a bezpříkladnou špatnost nacistického režimu.

To však není jediný problematický případ, kdy média z ideologických důvodů popírají pravdu. Existují oblasti moderní historie, v nichž si média ani mnozí historici s nějakou poctivostí nelámou hlavu. Například skoro celá soudobá německá historiografie čtyři desetiletí bojovala za tvrzení, že německé tažení proti Rusku bylo nemilosrdné přepadení s jediným cílem, získat na úkor Slovanů životní prostor na východě. To se pokládalo za axiom až do doby, kdy V. Suvorov a E. Topitsch předložili přesvědčivé důkazy, že ruské tažení byla ve skutečnosti preventivní válka proti na úder se připravujícímu Sovětskému svazu – což se samozřejmě s politikou Lebensraum (životního prostoru) Třetí říše nemusí vylučovat. Po rozpadu SSSR a otevření jeho archivů historici stojící proti tezi preventivní války najednou zmlkli; obzvlášť německá média – v rozporu s těmi ruskými – ale šíří lež o útoku na mírumilovné Rusko dál. Filosof Topitsch ani ruský důstojník v exilu Suvorov nejsou němečtí historici a přesto jejich výzkum vedl k radikálnímu obratu v myšlení. Je pravda, že se mnozí historici Topitsche a Suvorova bojí následovat, protože je znepokojuje zastávat tezi, která by Třetí říši zprošťovala nějakého zlého činu.

I do dalšího citlivého tématu se napřed musel pustit cizinec a až pak se jím začali zabýval němečtí historici. Kanaďan James Bacque v roce 1989 vydal knihu, v níž dokázal, že Američané, Kanaďané a Francouzi v letech 1945 až 1947 úmyslně vyhladověli na smrt asi milion německých internovaných civilistů, což je genocida. Protože podle Bacqueho sovětské archivy odhalují asi 450 000 odvlečených německých vězňů zemřelých po válce v Rusku a protože se už dlouhá léta ví, že se ze spojeneckého zajetí nevrátily asi 1,4 miliony Němců, Bacque si myslí, že může stanovit počet ztrát v táborech dnešních německých přátel, západních spojenců, poměrně přesně na milion. Celkové poválečné ztráty způsobené spojeneckou politickou likvidace Německa odhaduje na nejméně 5,7 milionů. Reakce mnoha německých historiků na toto (sebe)obvinění, že USA, Kanada a Francie spáchaly genocidu vůči německému národu, byla taková, že popřeli správnost jeho analýzy a pustili se do obhajoby spojenců.

Výzkum koncentračních táborů založených po válce ve východní a jihovýchodní Evropě k internaci většinou německých obětí bez rozdílu, přičemž tam mnohé čekala trýznivá smrt, širší mezinárodní veřejnosti představil rovněž Neněmec John Sack. Ten ve své knize popisuje, jak se převážně židovští dozorci v polských koncentračních táborech hrůzostrašně mstili většinou nevinným Němcům, posbíraným víceméně náhodně. Peripetie kolem vydání knihy v Německu názorně dokládají, co je to za stát. Mnichovské vydavatelství Piper Verlag né meckou verzi vytisklo, ale těsně před vydáním se rozhodlo celý náklad skartovat, protože nechtělo přispívat k „relativizaci“ pohledu na německé zločiny vůči Židům a rovněž nechtělo ukazovat Židy jako pachatele. Sack nakonec německého vydavatele našel. (Podotýkam, že ide o tzv. „dokumentárnu“ beletriu, ktorá však s faktografiou nemá absolútne nič spoločné, podobne ako Denníky Anny Frankovej – pozn. ::prop)

Podobně paradoxní je už celá desetiletí situace ohledně viny za bombardování německého civilního obyvatelstva. Zatímco Britové svou vinu otevřeně přiznávají (a dokonce jsou na ni hrdí), velká část německých historiků trvá na tom, že úplně za všechno mohl Hitler, i za bombovou válku proti německým civilistům.

Pokud člověk sečte vie než půlmilión německých obětí spojeneckého bombardování (porušujúcího mezinárodní právo), 1,4 miliony obětí spojeneckých táborů na vyhladovění, 2,1 milion obětí vyhánění z německých východních oblastí a statisíce obětí hladu a nemocí z počátku implementace genocidního Morgenthauova plánu, dostane zhruba 6 milionů Němců zabitých spojenci a jejich spolupachateli, úmyslně nebo minimálně hrubou nedbalostí, důsledku porušení mezinárodního práva. Tento počet se blíží jinému, naprosto symbolickému číslu.

Vzhledem k pohromám, které na německé vědce v oblasti moderní historie v posledních letech dopadají, je pochopitelné, že pokud nemají přijít i o poslední špetku věrohodnosti, musí podle většiny zůstat nedotčený aspoň holocaust. David Irving (další Neněmec) vzhledem ke skutečnosti, že se nenašel žádný Hitlerův rozkaz k vraždění Židů ani dokument, z něhož by vyplývalo jeho vědomí či souhlas s masovým vražděním, v roce 1977 přišel s tezí, že Hitler o vraždění nejspíš vůbec nevěděl. M. Broszat na to správně reagoval slovy:

„Irvingova teze se dotýká samotného nervu věrohodnosti historiografie nacistického období.“

Jenže co z té věrohodnosti zbývá, pokud se holocaust vůbec nestal? Tato revizionistická teze, rozvíjená v posledních desetiletích především občany spojeneckých zemí, se nejen dotýká samotného nervu věrohodnosti historiografie, ale úplně ho likviduje. Proto po vydání této knihy musíme počítat s adekvátními reakcemi historiků zbavených onoho nervu. Ale může v této otázce vůbec jít o nervovou slabost jistých historiků a jejich stoupenců, nebo ve skutečnosti nejde o nic jiného než o zjištění historické pravdy? A nejde také o otázku, jestli ještě v Evropě skutečně platí svoboda vědy a svoboda názoru, zda lidská práva, morální základ západní civilizace, skutečně ještě zaručují to, co slibují? Polokonzervativní deník Welt každopádně v pobouření nad již zmiňovaným rozsudkem (nejvyšší soud v. Deckert) požadoval, aby revizionisté nebyli bez zbytečných cavyků s vyslýcháním svědků odsuzováni za útoky proti židovské důstojnosti, ale jako další důvod uvedl, že:

„kdo popírá Osvětim […] otřásá také samotnými základy sebepojetí této společnosti.“

Levicový týdeník Die Zeit rovněž vysvětlil, proč musí být diskuse o holocaustu umlčována justičním systémem a Úřadem pro ochranu ústavy:

„V sázce je morální základ naší republiky.“

Nikoliv, dámy a pánové od novin, pravý opak je pravdou! Kdo ohrožuje akademickou svobodu a svobodu slova, ten otřásá samotnými základy sebepojetí německé společnosti a ohrožuje morální základ Německa!

Leda že by se Spolková republika Německo nedefinovala podle lidských práv stanovených v její ústavě, ale podle panující víry v holocaust. Jenže aby po nás někdo mohl chtít toto akceptovat, muselo by to být černé na bílém napsáno v ústavě – po předchozím schválení německým národem.

To, že za výše citované novinové články nemohly pouze přechodné záchvaty šílenství, brzy dokázal Welt, když napsal:

„Kdo popírá pravdu o nacistických vyhlazovacích táborech, zrazuje principy, na nichž byla vybudována Spolková republika Německo. Tento stát má být bojující demokracií, která se brání, když ji antidemokraté chtějí rozvrátit.“

A máme to: kdo má odlišný názor na některá historická témata, je antidemokrat.

K nepřímému obvinění Welt, že autoři této práce jsou antidemokraté, bych chtěl podotknout, že by podle mého názoru demokratickým právům v této zemi prospěla všeobecná účast lidu na rozhodovacím procesu. Vzhledem k podmínkám popsaným v tomto úvodu, jimž jsme my badatelé a vědci v Německu i dalších západních zemích vystaveni, je evidentní, že tyto země trpí značným deficitem demokratických a lidských práv – nejen v rámci svobody názoru, výzkumu a vědy, ale i v rámci přístupu do médií.

Další příklady ukazují, že výše citovaná mediální prohlášení nejsou jen názorem několika mediálních postav, ale spíš skutečným přesvědčením většiny německých elit. Tak třeba bývalý prezident Richard von Weizsäcker byl citován, jak řekl, že nikoliv NATO, ale Osvětim představuje [německý] raison d’etat.“

K tomuto pohledu se nedávno přihlásil ministr zahraničí Josef Fischer:

„Všechny demokracie mají základy, základní kámen. Pro Francii to je rok 1789. Pro USA Deklarace nezávislosti. Pro Španělsko občanská válka. Pro Německo to je Osvětim. Může to být jedině Osvětim. Podle mého mínění vzpomínka na Osvětim, ‚už nikdy Osvětim‘, může být jediný základ nové berlínské republiky.“

Němečtí právníci nabízejí podobné argumenty:

„Holocaust a jeho přiznáni je normativní základ naší [německé] ústavy. Legitimita našeho základního zákona – ve smyslu zaslouženého uznávání – stojí na přiznání nacistických zločinů, které si vyžádaly životy Židů v en masse technologickém zničení.“

V německém Bundestagu (parlamentu) byl přednesen a aplausem poslanců všech (!) stran potvrzen tento názor:

„Kdo bagatelizuje nebo popírá nacistické masové vraždění Židů čili holocaust, musí vědět, že útočí na demokratické základy.“

S jakým ohněm si zahrávají, jasně ukázal Patrick Bahners, když ohledně rozsudku proti předsedovi pravicové Národnědemokratické strany Německa Günteru Deckertovi napsal:

„Kdyby bylo Deckertovo [revizionistické] ‚chápání holocaustu‘ správné, byla by Německá spolková republika postavena na lži. Každý prezidentský projev, každá minuta ticha, každá historická kniha – všechno by bylo lživé. Popíráním holocaustu Spolkové republice upírá její legitimitu.“

Kdo se sanží zakládat legitimitu existence Spolkové republiky Německo na pravdivosti či lživosti jednoho detailu moderní historie (a skoro všechna hlavní média i mnozí politici to poslední dobou dělají), má naprosto mylnou představu o základech této republiky, která není založena na holocaustu, ale na jednotě jejích občanů a na nezcizitelných lidských a národních právech. Takový člověk se zároveň dopouští několika neodpustitelných hříchů. Za prvé dává nepřátelům dnešní německé republiky snadné prostředky ke zničení daného systému. Za druhé je nezodpovědné a absurdní odvozovat legitimitu státu od „detailu historie“. Když je člověk konfrontován s tímto názorem, musí být na pochybách, co si myslet o státu, který se pod pohrůžkou obžaloby snaží zakotvit určité názory na historii jako definitivní pravdu a který špiní disidenty jako nepřátele demokracie. Friedrich Karl Fromme, koeditor deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a člověk rozhodně mimo podezření z protidemokratických postojů, nedávno napsal:

„Historickou pravdu nelze stanovit trestním právem; takové snahy se s liberálním státem neslučují, jakkoliv bolestné nebo trapné to v jednotlivých případech může být.“

Člověk by čekal, že se pravda ukáže po věcném, vědeckém sporu i bez ochrany trestního práva. Zároveň je prosazení pravdy pod trvalou hrozbou trestního stíhání prakticky nemožné.

Co tedy takový stát udělá, když se ukazuje, že revizionisté skutečně mají pravdu? Má se sám rozpustit? Nebo zakázat studium historie a zavřít všechny historiky? Lze snadno vidět, jak se s takovými mylnými názory sejde daleko od správné cesty: pokud se někdo tváří, že chce tuto republiku chránit nelítostnou obranou standardní verze holocaustu, ve finále musí podkopávat její skutečné pilíře, kterými jsou svoboda projevu, výzkumu, bádání, vyučování a vědy, a nezávislý justiční systém v právním státu. Tím pádem se nestává ochráncem elementárního svobodného a demokratického uspořádání, ale jeho největší hrozbou.

Že je tato hrozba víc než reálná, ukázaly reakce na neblaze proslulý mannheimský rozsudek proti Günteru Deckertovi. V tomto případě byl anulován jeden z nejzákladnějších principů a nezbytných předpokladů právního státu, totiž nezávislost soudů, když byli dva ze tří soudů potrestáni za svůj rozsudek (vynucenou) „neschopenkou“ a následným odchodem do výslužby, přičemž jim neustále hrozilo stíhání za orwellovské „překroucení spravedlnosti“.

Byli obviňováni nejen za to, že Deckerta odsoudili k příliš mírnému trestu, ale že také příliš podrobně a příliš shovívavě posuzovali subjektivní stránku jeho zločinu. I když se důkladné a benevolentní hodnocení subjektivních stránek zavedlo jako součást liberální politiky několika posledních desetiletí a důrazně se vyžaduje, když jde o trestání běžných zločinů nebo i levicových politických přečinů (jako násilné demonstrace proti průmyslovým stavebním projektům), jakmile je tato praxe výhodná pro pravičáka, je z toho najednou skandál. Jestli je přílišný důraz kladený na subjektivní stránky v neprospěch odstrašujícího účinku trestu v našem moderním justičním systému blahodárný či ne, je sporné. Důvodem ke znepokojení by však měla být evidentní skutečnost, že v procesech proti lidem zpochybňujícím určité aspekty nacistického pronásledování Židů už nejsou ještě před zahájením soudu stanovena pouze objektivní fakta – například otázka, zda je tvrzení obžalovaného pravdivé nebo ne. Pokud to půjde tak, jak chtějí média, politici i mnozí právníci, budou předem dány i subjektivní stránky! Na revizionistovi holocaustu z podstaty věci nemůže být nic dobrého, takže musí mít jedině zlé úmysly a tím pádem musí být odsouzen bez milosti či slitování – takový je trend mediálních reakcí. Soudy s pochybovači o holocaustu tím pádem nejsou nic jiného než loutkové procesy, v nichž jsou rozsudky napsány předem.

Navíc by byl zázrak, kdyby se soudci v SRN nepoučili – na základě náhlého ukončení kariéry jejich mannheimských kolegů že pokud si chtějí udržet práci, je pro ně lepší odsuzovat revizionisty nemilosrdně. Mé tvrzení, že v procesech s revizionisty jde z pohledu soudce vždy o to, kdo přijde o hlavu: jestli obžalovaný nebo on sám – tvrzení vypadající v roce 1993 jako kontroverzní – se o pouhý rok později ukázalo jako naprosto správné. V praxi to došlo ještě o krok dál: pokud si chce soudce chránit vlastní kůži, nestačí obžalovaného jen odsoudit; ne, musí navíc ukázat, že obžalovaný je monstrum a odsoudit ho co nejpřísněji.

Paralela mezi středověkými čarodějnickými procesy a dnešními soudy s „popírači holocaustu“, popsaná M. Kohlerem (v jeho kapitole v této knize), se tak ukazuje jako víc než pravdivá.

Chybné názory na základy svobodného a demokratického uspořádání Spolkové republiky Německo dávají vzniknout i dalšímu ohrožení tohoto uspořádání. Toto nebezpečí spočívá v tom, že zastánci onoho chybného pohledu prohlašují za nepřátele státu i lidi, kteří státu a jeho občanům nepřejí nic špatného, nebo kteří jsou dokonce ochotní mu sloužit a pracoval v jeho prospěch; tito lidé jsou démonizováni pouze proto, že zastávají odlišné názory na určité aspekty moderní historie. Tím se vyrábějí imaginární nepřátelé. Štvaním proti nim je loajálním občanům prakticky vnucována role nepřítele – jinak řečeno se tak vytváří právě ten nepřítel, proti kterému se údajně bojuje. Tento uměle vytvořený nepřítel se pak využívá jako záminka pro stále silnější osekávání elementárních práv zaručených německou ústavou. S rostoucími vědeckými úspěchy revizionizmu toto násilné tlačení spořádaných občanů do nechtěné role nepřítele musí vést ke společenské polarizaci, jež je všechno jiné, jen ne dobrá pro vnitrostátní pořádek.

Kvůli ochraně a reputaci Německa je nejvyšší čas usilovat o objektivní, vědecký dialog a dát holocaustu roli, která mu náleží, tedy pouhého jednoho kamínku v mozaice historie.

Věda je proces neustálé revize. Jak ukazuje tato práce, staré teorie mohou být zneplatněny novými objevy. Tak je tomu prakticky ve všech vědních oborech. Tím, že se zpřístupnily archivy zemí bývalého východního bloku, se náš pohled na druhou světovou válku a s ní spojené události rapidně mění. Aby čtenáři měli možnost držet krok s nejnovějšími vývojovými trendy, přidávali jsme do poznámek pod čarou internetové odkazy, které snad veřejnosti zprostředkují vývoj v této oblasti i do budoucna, navzdory sílícím snahám západních zemí právě tento typ informací cenzurovat.

Tato kniha netvrdí, že dává definitivní odpovědi na mnohá „co“ a „jak“ historie holocaustu, protože se k novým objevům musí všechno permanentně revidovat. Stejně tak se na rozdíl od většiny učebnic dějepisu nesnaží popisovat, jak se něco stalo. Místo toho jde k samotným koěnům historiografie: ke kritice dokumentů a podrobné, interdisciplinární odborné analýze určitých (údajně) historických událostí. Snaží se vybudovat nebo odhalit pevné a precizní vědecké základy několika bodů soudobé historie, jež mohou posloužit jako pramen, z něhož v budoucnu může vycházet zdravě kritická historiografie.

Dalším smyslem této knihy je věcná, vědecká diskuse nad otázkou, kde leží pravda o holocaustu. Naše kniha má sloužit jako úvod, nikoliv závěr takové diskuse. Proto předkládáme naše tvrzení ohledně dílčích částí holocaustu a těšíme se na věcné odpovědi i na eventuální vyvrácení. Ten, kdo na naší práci neumí odpovědět jinak než lacinou polemikou, se však od počátku jako věcně uvažující člověk diskvalifikuje.

Zdroj: Germar Rudolf, Holocaust pod lupou

Knihu si môžete zakúpiť v našom kníhkupectve.

O ::prop

16 komentárov

  1. Ja som taký šťastný že toto vyšlo v češtine. Klaniam sa prekladateľovi aj vydavateľovi. Len tá titulka mohla byť lepšia.

  2. Problém holokaustov – židovského, arménskeho a aj rómsko/cigánskeho je v tom, že prvý menovaný sa zneužíva na propagandistické účely, o druhom sa občas hlesne a tretí ako keby ani nebol. Určite existuje spoločná príčina, spoločné dôvody a dodnes vo verejnom priestore prebieha tutlanie ohľadom internácie občanov USA nemeckého a japonského pôvodu, ako spomenul autor, na lapsusy ohľadom brutálnych zásahov do ľudských a majetkových práv indiánov (pôvodného etnika) muselo vládu USA upozorňovať aj OSN.
    Určite nechcem kydať na američanov, pretože je to trendové, ale skôr mi ide o to, že štát ako taký má tendenciu zasiahnuť (dokonca aj hystericky afektovane) voči etnikám, ktoré nesú v sebe element, ktorý odporuje princípu na ktorom bol ten – ktorý štát založený. Maximálne pokrytecké je potom prezentovať obete ako nositeľov štandardnej kultúry, sebaúctu a identitu strácajú potom obe strany. Otázka znie inak, prečo tá tzv. inteligentnešia časť obyvateľstva je náchylnejšia k týmto dezinterpretáciám, zatiaľ čo tzv. „štandardný debil, alias Lasicov EMIL“ nie?

    • “….. o druhom sa občas hlesne….”

      …ten arménsky je (1915) dobrý len na to, keď propaganda potrebuje ‘kričať’, ako tí muslimi tam zabíjali tých kresťanov….ano zabíjali, ale nikdo nevie pravdu…

      Jews are outraged:
      Delegácia tureckých židov, ktorú viedol Silvyo Ovadya, lobovala proti rezolúcii o ktorej uvažoval U.S. Kongres, ktorá by uznala masakry Arméncov v roku 1915 za genocídu. Zúčastnili sa AIPAC (politickej) konferencie a stretli sa ako so židovskými lídermi, tak aj s členmi Kongresu.

      They Fear The Truth:
      Výskumníci holokaustu chcú tento masaker, spáchaný Judeo-Turkami Otomanovej éry, označiť ako ‘genocídu’a aby sa o ne j vyučovalo na verejných školách.

      Turkey is controlled byy Zionists:
      Ovadya povedal, že rezolúcia by poškodila vzťahy medzi Spojenými Štátmi a jeho najbližším muslimským spojencom, Tureckom, ktoré Amerika potrebuje pre inváziu Iránu. Podívajme sa na turecké Vzdušné Sily .

      The Revolution:
      Nazývali to “Committee of the Union and Progress Party” (Komitét strany Jednoty a Progresu), ale to bol len ďalší bolševický švindel. Arménci boli Inteligenciou Turecka, boli doktori, právnici, bohatí líderi. Sionisti ich chceli mať odstránených a zároveň ich okradnúť o ich majetky.

      Atrocities Committed By Zionists:
      V takzvanom hnutí “Mladí Turci”, ktoré bolo obvinené za väčšinu proti-arménskych atrocít, dominovali židia.
      Pokiaľ sa týka toho, že bol nejaký masaker Arméncov, bol to v podstate masaker židov na kresťanoch. Na čele tejto genocídy stál žid Mehmed Talat.

      Eliminate The Wealthy:
      Vezmite do úvahy Turecko roku 1912, krajinu s populáciou 9,800,000 s 3,700,000 zabitých (niektoré pramene udávajú 1,5 až 3,7 miliónov obetí).
      Nasledujúcou otázkou je – čo sa stalo s ich zlatom, diamantami, peniazmi, majetkami, atď.?

      The Genocide-Revolution Financed By Zionists:
      Talatov minister financií bol ďalší žid, Djavid Bey, ktorý zariadil financovanie revolúcie v Turecku zahraničnými židovskými bankami.

      Committee of Union and Progress:
      Ďalší líder bol Refik Bey, ktorý v roku 1939 bol ministerským predsedom Turecka, pod menom Refik Saydam.

      Who Took Over Turkey?
      3.7 (?) milliónov Arméncov bolo vyhubených, kdo teda prevzal ich domy, obchody, hospodárstva, vlastníctvo zlata, atď.?

      The Founder Of The ‘Young Turks’:
      Zakladateľom bol právnik a talianský žid, predstaviteľ B’nai B’rith, menom Emmanuel Carasso.

      Vladimir Jabotinsky:
      Žid Jabotinsky prišiel do Turecka krátko na to, ako Young Turks prevzali moc, aby prevzal všetky novinové nakladateľstvá.

      Pale Of The Settlement:
      V roku 1905 ruský Cár prichýlil 10 milliónov židov do tzv. ‘Pale of the Settlement’ (Khazaria). Počas Arménskej genocídy sa stali z pocestných kupcov a predávačov starých handier v Rusku, bohatí obchodníci v Turecku. \

      Arménska revolúcia bola len sionistický švindel.
      Toto nebolo nič iné ako Rusko 1918, alebo Irak 2003, je to všetko o sionistickej kontrole sveta. Oni nie sú elitní revolucionári, oni sú jednoducho
      podvodníci, používajúci ich triky. V Arménii ich kľúčová skupina,
      “Committee of Union and Progress”, zorganizovali revolúciu a zoasadili Sultána. Povraždili nteligenciu a deportovali kresťanov do púštnych táborov smrti, aby tam zahynuli.
      Najprv to bol Irak. Zajtra to möže byť Irán a prípadne to bude Amerika. Ekonomický kolaps prinesie revolúciu, Sionisti zdrvia zainetresovaných a pošlú ich do táborov.

      Doporučujem tiež pojednanie “The Armenian & Jewish Genocide Project that Eliminated the Ethnic Conflict Along the Oil Transport Route From Baku to the Suez Canal Region” autor Clifford Shack.

      • No nenamietam. Len by ste si mali uvedomiť, jedno. Keď platí,čo tvrdíte hore, potom ste si riadne stúpili na jazyk, s Vašou obhajobou islamu. Hmmm? Či ?
        Neviem, čo ste robili v aktívnom živote, ale isto poznáte logiku. A tá vraví,že si protirečíte. Mali by ste sa rozhodnúť. Buď židia riadia islam, alebo islam zachráni svet. Tieto dva výroky, nemôžu byť vo Vašej myšlienkovej stavbe platné. Naraz isto nie. A tých protirečení tam máte viac.

  3. Este mi prezradte, doslovne, kde, kedy a ako som obhajoval Islam….
    Obhajujem ludi, ktorych nazyvate vrahhni zien a deti, znasilnovacmi zien a deti…nikdy ste nemali vtej vasej „vlasti“ mier a pokoj – vecna nespokojnost (a to mate spolocne s Cechmi) z jednoducheho dovodu, nikdy ste sa nevedli pravde podivat do oci (samozrejme cest vynimkam, ktorych udel, vdaka nenavistnikom a stvacom ako ste vy, je stale leen trpiet a trpiet)…

    • Doslovne ste dávali desiatky oslavných a nadšených až hysterických citátov rôznych osobností, tu a stále! A tým ste vždy začínali a končili, medzi to ste vsúvali Váš vlastný vklad. Nebudem Vás citovať, robili ste to tu, vždy a stále. Každý návštevník propu-si to môže prečítať a urobiť si názor sám.
      A že ste len bránili nespravodlivo osočených moslimov, nuž to je fakt komické.
      To ako opisujete Čechov a Slovákov je komicķé, zrejme podľa seba súdite iných. Večne nespokojnú a nekludnu povahu nemajú národy strednej Europy ale Nemci. Večne nepokojný nemecký duch, to je známe dávno. Veď preto sa tam zrodila reformácia.☺ Slováci sú typický Ťapákovci a Trpáci, ktorým je najlepšie zapecou.
      Dám Vám malú radu, nebuďte tak zaťatý , nikto okrem najvyššieho nemá vždy pravdu a ešte aj on robí s času na čas, opravu. Vy ste len človek, slabý a omylný. Hoci vzdelaný a sčítaný človek. Nehnevajte sa.

      • “Doslovne ste dávali desiatky oslavných a nadšených až hysterických citátov rôznych osobností….”

        … jasne som napísal, že tie citáty uvádzam, aby sa vedelo, že existujú, je to pre mňa dokumentácia a či sa vám zdá, že sú oslavné, nadšené, alebo hysterické (skôr by som ich nazval historické), nie je podstatné….a že sú to citäty osobností, omnoho slávnejšch a známejších ako vy a ja dohromady, je tiež pravdou…

        “…Večne nepokojný nemecký duch, to je známe dávno”.

        …áno, a ako sa zdá, len ten “nemecký duch” vedel do nedávna, čo nie je s týmto svetom v poriadku….
        …reformácia – Luther vedel, že ryba smrdí od hlavy, čo je katolicizmus a Vatikán, preto tam na dva roky išiel, aby si to svinstvo overil…
        ….a prêto ten ‘nespokojný’ nemecký duch je vo všetkom najlepší na tejto planéte….preto ho treba stále a stále zabíjať….
        Čo som napísal ja je ešte ku Slovákom (aj Čechom) veľmi zhovievavé….zatúlal som sa včera na web Ruda Vaského, na komentáre ku jeho činnosti, pre a proti a
        našiel som tam tento komentár – a je to komentár slovenského chlapca, udávam aj s jeho pseudonymom:

        Jozef pajac
        Vasky,,, ved Slovac sa nedokaze zjednotit ani v elementarnych- zakladnych veciach,,, SLOVAC JE NAROD PAJACOV, SASKOV, POSLUSNEHO STADA,,, A TO JE VODA NA MLYN PRE TU HAVED , KTORA VAS USPESNE PODMANUJE, ZDIERA, OHLUPUJE,,, VASKY, FASISTI TO NIE SU,,, NAJDI ODVAHU VECI POMENOVAT- PRAVYM MENOM,,, TAK AKO NOSATA HAVED TOTALNE KONTROLUJE USA – US- RAEL, TAK SKOBACI TOTALNE KONTROLUJU A ZDIERAJU SLOVENSKO A EU,,, VSAK ANO VASKY…

        Čo vy na to, pán Svarga?

        * * *
        A aby som vám spríjemnil chvíle a čítanie, dám vám ešte nejaké citäty ktoré tak rád čítate.
        Medzi nami totiž p. Svarga, je veľký rozdiel. Ja poviem svoje názory na kresťanstvo (alebo každé iné náboenstvo) rovno do očí, bez strachu ktorému koľvek veriacemu toho-ktorého náboenstva, obzvlášť kresťanovi. Lebo mu to poviem slušným spôsobom s potvrdením reality.

        Čo sa týka vás, pochybujem, že by ste mal odvahu povedať do očí muslimovi, ten váš vitriol, čo tu popíšete. A to z vás robí zbabelca.

        A by so vám teda spríjemnil chvíle:
        Arthur Glyn Leonard v “Islam, Her Moral and Spiritual Values”:
        “Bol to Muhammaov génius, duch, ktorý vdýchol do Arabov, duchom Islámu, ktorý ich pozdvihol. Pozdvihol ich z letargie a nízkej úrovne kmeňovej stagnácie, vysoko do národnej jednoty a Impéria.
        Bolo to v Muhammadovom pevnom deizme, jednoduchosti, triezvosti a čistote, čo naučilo a presvedčilo o jeho vernosti k jeho vlastným princípom, ktoré vplývali na ich morálny a intelektuálny charakter so všetkým magnetizmom skutočnej inšpirácie”.

        Charles Stuart Mills v “History of Mohammadanism”:
        “Hlboko sčítaný v knihe prírody i keď úplne nevedomý v písme, jeho myseľ mohla zasiahnúť do kontroverzie s najnúdrejšími z jeho neprajníkov, alebo sa mohla prispôsobiť k nechápavosti jeho pochybujcúcich žiakov.
        Jeho jednoduché výjadrovanie bolo presvedčivé spôsobom miešanej sebakontroly, elegancie a zjavu, keď úžasnosť jeho majestátu bola tak dobre
        zladená s priateľským vzťahom, že vyvolávala emócie rešpektu a lásku”.
        Bol obdarovaný tým autoritatívnym vzduchom, alebo géniom, ktoré rovnako ovplyvňujú učených a riadi nevzdelaných”.

        Kdo bol Charles Stuart Mills, vám tiež asi nemusím vysvetľovať.

        • Názor je len názor, nič viac. Aj historický môže byť hysterický. A či slávnych alebo známych, poznáte to, sláva poľná tráva. To vôbec nič neznamená. Som rád,že ste mi potvrdili konštatovanie o nemeckom nepokojnom duchu. Len nechápem, prečo musíte urážať stále Slovákov a Čechov. Odišli ste, to je Vaša vec, nemáte s nami vôbec nič spoločné. V poriadku, tak sa do nás nestarajte. Akosi Vám unikla podstata. Mne sú muslimovia ukradnutý. My Slováci sa do nich nestaráme a nič s nimi nemáme. To oni sa sem chcú votrieť ako sa už votreli v rokoch 1526-1683, ako trápili mojich predkov viac ako 150 rokov !!!! O čom to točíte pane? Nech ťahajú do pekiel odkiaľ sem priliezli. Slovensko je naša krajina, patrí Slovákom a ja tu žiadnych moslimov nechcem. Poviem to hocikomu a hocikde do očí. O tom je táto debata. Mne je Mohamed ukradnutý aj s Islamom. Nech žijú ale za svoje. A na svojom. Nazdar.

  4. Vlastimil Matouš

    Revizionisti zameniavajú príčinu a dôsledok, resp. nehovoria alebo zamlčujú samotnú príčinu!
    Uvedené informácie však neospravedlňujú nemecké zločiny spáchané na okupovanom území bývalého Sovietskeho zväzu! Aj keby informácie o sovietskom plánovanom preventívnom útoku boli pravdivé, tak tento dôvod nemeckého útoku voči ZSSR je vo vzťahu k týmto nemeckým zločinom nepodstatný!
    Boli to práve nacisti, ktorí ako prví začali vojnu a ktorí ako prví bombardovali Londýn a začali leteckú bitku o Britániu. Boli to nacisti, ktorí ovládli takmer celú Európu! Boli to nacisti, ktorí zaútočili na ZSSR ako prví. To boli skutočné objektívne príčiny.
    Existuje dôkaz, že Hitler osobne a ÚSTNE 31.7.1941 nariadil Göringovi vyhladiť Židov, čo Göring osobne oznámil Himmlerovi a Heydrichovi, na základe čoho sa rozbehlo praktické „konečné riešenie“, ktoré vyvrcholilo 20.1.1942 konferenciou vo Wannsee a založením vyhladzovacích táborov, ktorých činnost bola dokázaná výpoveďami tých, ktorí prežili!!!
    Obvyklou praxou revizionistov je znižovať počty zavraždených vo vyhladzovacích táboroch na území vtedajšieho Generálneho Gouvernementu!!!
    Druhú svetovú vojnu spustili nacistické chútky Drang nach Osten a Lebensraum, ktoré vyvrcholili, resp. začali Mníchovskou dohodou A NIE Paktom Molotov-Ribbentrop!!!

    • Vlastimil Matouš

      Existujú 4 fotografie z Osvienčimu. Existujú výsledky práce archeológov. Existujú fotografie z britských bombardérov, ktorí lietali nad Osvienčimom! Nedávno archeológovia objavili základy 8 plynových komôr v Sobibore. Existujú písomné dokumenty. Samozrejme, kto ich ignoruje, musí dôjsť k záveru, že žiadny holokaust nebol a že si Židia všetko zapríčinili sami! To je však názor revizionistov, nie náš!

  5. Vlastimil Matouš

    Kdo ohrožuje akademickou svobodu a svobodu slova, ten otřásá samotnými základy sebepojetí německé společnosti a ohrožuje morální základ Německa. Isteže, ale to by sa musela hovoriť ozajstná pravda a nie tie revizionistické dristy! Hovoriť slobodne klamstvá, to je prejav slobody prejavu?

  6. Vlastimil Matouš

    Veda je proces neustálej revízie? Ako sa to zoberie. Veda v drvivej väčšine prípadov už len rozvíja teórie a fakty, ktoré „vedecká akademická verejnosť“ predtým odsúhlasila. To sa týka napríklad evolučnej teórie, ktorú potvrdili už takmer všetky vedecké odbory, takže už zostali iba zástancovia teórie inteligentného dizajnu a kreacionisti, ktorí však nie sú žiadni vedci!!! Rozvoj vedy vôbec neznamená, že dnes sa poprie to, čo sa v minulosti javilo ako pravda! Veda pracuje s dôkazmi a nie s domnienkami. To je aj dôvod, prečo veda nemôžu dokázať ani vyvrátiť existenciu Boha!

  7. Vlastimil Matouš

    Mohol by som tu uviesť desiatky kníh, ktoré VEDECKY dokazujú existenciu holokaustu. A Wetzler s Vrbom si asi všetko vymysleli, všakže? Ich údaje však boli odsúhlasené členmi táborového odboja, takže si ich nevymysleli, a preto ich odhad 4 milióny zavraždených je určite správny. Bohužiaľ zamestnanci Múzea v Osvienčime podľahli takzvaným vedeckým dôkazom revizionistov a skresali pôvodný počet 9 miliónov zavraždených iba na 1,3 milióna. Je to obrovská hanba pre všetkých zamestnancov múzea v Osvienčime! Môj názor je ten, že počet zavraždených je 2,5 až 4 milióny. Čo potvrdili vo svojich výpovediach Rudolf Franz Hoss ako aj Adolf Eichmann na súdnom procese v Izraeli ako aj ďalší súdení nacisti! Ak aproximujeme čísla, ktoré uviedli Wetzler s Vrbom za dva roky, čo boli v tábore – na celú dobu existencie tábora od júna 1942 do 1.11.1944 (4, resp. 5 plynových komôr /krematóriá 1-5 aj s PK/ – neskôr rozdelené na viac menších), tak sa celkom v pohode dostaneme na 4 milióny! Historici jednoducho ustúpili revizionistom! Ale keď čísla odsúhlasili hlavní predstavitelia táborového odboja, tak ja verím im!!!

  8. Vlastimil Matouš

    Revizionisti odmietajú akceptovať neoddiskutovateľný fakt, že sovietskym vojnovým zajatcom v Osvienčime boli stále dávané tie isté čísla od 1 do 12 500! To sa zopakovalo ikskrát a nedokázali to určiť presne ani členovia táborového odboja v Osvienčime. Ak však zoberieme do úvahy počet vojnových zajatcov zajatých nacistami v roku 1941. resp. celkový počet sovietskych vojnových zajatcov, ktorí nacistické lágre prežili, tak počty mŕtvych iba sovietskych vojnových zajatcov idú do miliónov vo všetkých šiestich vyhladzovacích táboroch, najmä však v rámci akcie Reinhard! Tieto argumenty však revizionisti vehementne odmietajú a popierajú, avšak podľa bývalých väzňov, ktorí prežili, sú pravdivé! Človek si hold musí vybrať, komu a čomu bude veriť!

  9. “Boli to práve nacisti, ktorí ako prví začali vojnu a ktorí ako prví bombardovali Londýn…”

    …tak toto je ‘skvost’ No. 1 ! O tomto, priateľu, nemáte ani poňatia. Povedzte nám, kedy bol bombardovaný Mönchengladbach a kedy bol bobmardovaný Londýn, či Conentry. Povedzte nám, kedy a kým bol prvýkrát bombardovaný Berlín.

    Skvost No. 2 …“prečo veda nemôžu dokázať ani vyvrátiť existenciu Boha!”
    ……vy máte nejaký problém – je to problém ‘ohlúpený nezletilosťou’…

    ….prečo by mala veda dokazovať existenciu, alebo neexistenciu boha? Na to ste ako prišiel? V prvom rade existenciu boha musia dokázať tí, ktorí tvrdia, že existuje!
    Dám vám to polopate: “Veda nemôže dokázať ne-existenciu boha, ale pravdepodobnosť dôkazu že existuje je nulová”.

    “…ktoré vyvrcholilo 20.1.1942 konferenciou vo Wannsee a založením vyhladzovacích táborov….”

    Skvost No. 3….o tomto tiež neviete nič….vedel by sta nám povedať, mená prítomných na tejto schôdzi a či tam bol aj Himmler a Heydrich, ktorý vraj túto schôdzu zvolal? A či o nej Hitler vôbec vedel?

    “4 milióny zavraždených je určite správny…..”
    “skresali pôvodný počet 9 miliónov….”

    Skvost No. 4…..tak koľko ich bolo? 9 miliónov, 6 miliónov, 4 milióny, 1,5 milióna, alebo 74 tisíc, čo hovoria dokumenty v ruských archívoch, ktoré odhalil Gorbačev

    “Na jeseň roku 1989 sovietsky prezident Michail Gorbačov otvoril sovietske archívy a verejnosť videla po prvý krát kompletný zoznam úmrtí v Oswiečime (Auschwitz) – ktorý, ako kľúčový dokument, hovorí o 74,000 mŕtvych”.

    Ale vy, ak chcete, môžete veriť aj maďarskej židovke Oľge Lengyel – jedna z tých čo prežila – ktorá vo svojej knihe “Five Chimneys” (Londýn 1959) píše, že nacisti spálili v Oswiečime nie menej, ako “720 za hodinu, alebo17. 280 tiel za 24hodín!!!”
    Okrem toho vraj 8.000 ľudí bolo denne spálených v otvorených “jamách smrti!” a teda bolo “spracovaných” 25.280 tiel denne!!!”.
    Teda od marca 1942 do októbra 1944, Oswiečim sa konečne vysporiadal s viac ako 23½ miliónmi židov, čo je o cca. 7,3 miliónov viac, ako bola židovská populácia na celom svete.
    Ak viete pán Matouš narábať s kalkulačkou, môžete si to preveriť.

    A to ešte nehovorím o ďalšom , ktorý prežil, tiež maďarský žid DR. MIkloš Nyizsli (toto je s najväčšou pravdepodobnosťou vymyslená ososba, ktorá nikdy neexistovala), ktorému to v jeho knihe “Doctor att Auschwitz” vychádza na 41 miliónov k roku 1945, čo znamená 2½ viac, ako bola židovská populácia na celom svete.
    Pochybujem, že vy vôbec viete, koľko bolo vo svete židovskej populácie pred Druhou svetovou vojnou a koľko jej bolo po nej. Na tom vám však ani nemusí záležať, vy ste presvedčný, že to mate správne, veríte tomu a nikto, žiadny revizionista/historik vás nemôže presvedčiť o skutočnej pravde..

    “A Wetzler s Vrbom si asi všetko vymysleli, všakže….”

    ….presne tak, vymysleli….však to aj pomohlo Vrbovi (Walter Rosenberg, žid z Trnavy, Wetzler žid z Topolčian), k miestu “profesora” biológie na univerzite vo Vancouveri…je mi jasné, že neviete absolútne nič o tom, ako pri súde s Ernst Zündelom (1985) v Toronte, obhajca Zündela, Doug Christie doslovne zničil Vrbu (Vrba bol asi jediný muž na svete, ktorý vedel povedať, koľko ľudí je vo vlaku, ktorý prechádzal okolo okna miestnosti, v ktorej spal, zrejme sa jednalo o vlaky vezúce židov do Oswiečimu), dokázal mu, že je podvodník a klamár a pod tlakom dôkazov jeho klamstiev a výmyslov bol Vrba donútený ku priznaniu, že jeho kniha “I Cannot Forgive”, was “an artistic picture. . . not a document for a court”.
    Rozumiete tomu? Je teda len na vás, či sa budete naďalej zosmiešňovať a pokračovať s vašimi “lekciami histórie” na Prope, alebo kdekoľvek inde.

Pridaj komentár