Domov / Hlavná strana / Zábava / FRIEDENSTAUBE: Vodní město New York

FRIEDENSTAUBE: Vodní město New York

FRIEDENSTAUBE_obalka_TOPÚryvok z knihy Michaela Winklera: Friedenstaube

Svět tak, jak jej známe, již neexistuje. Konflikt na Blízkém východě eskaloval ve světovou válku. Jen pár hodin před totální atomovou válkou planetu zasáhlo kladivo Boží několika asteroidy, jež vyvolaly vlny záplav a třídenní temnotu. Země se stala pustou a prázdnou… Na nové Zemi žije sotva 500 milionů lidí. Lidská společenství a národy, jak jsme je znali, zmizely. Naopak se opět zformovaly dávno zapomenuté národy. Ve zničené střední Evropě v nové velikosti povstává Německá říše; světoví mistři v obnovování opět ukazují své staré ctnosti. Stav, který panoval po třicetileté válce, se otočil: Říše je velkým, prosperujícím, jednotným tělesem a kolem ní jen samé malé státečky, které se stále snaží zkonsolidovat.

Hloubkové měření na cestě na západ potvrdilo teorii dr. Wohlthata: také zde leželo dno moře hlouběji, než se čekalo. Mělčina před oběma západními ostrovy se ukázala být jakýmsi okrajem kráteru, který měl hloubku několik tisíc metrů.

Kapitán Ritscher nabral kurz na New York. Někdejší hlavní město světa se stalo už po vypuknutí války obětí nukleárního teroristického útoku. Podle zpráv odpálil jeden starý rybářský kutr dvě primitivní rakety, z nichž explodovala jen jedna. Zda ta druhá nálož byla opravdovou atomovou bombou, nebo měla jen jako špinavá nálož roznést radioaktivní prach, to už Američané nezjistili.

Posádka se pokusila rybářskou loď potopit. To se jí však úplně nepodařilo. Našli ji plout kýlem vzhůru. Po posádce nebylo ani stopy: buďto zavčasu unikla, nebo se zabila a mrtvoly klesly do moře.

Bomba dopadla v Brooklynu, a ačkoliv srovnala se zemí spíše obytné domy než spektakulární mrakodrapy, bylo více než 200 000 mrtvých, z nichž však většina zemřela v důsledku nastalé paniky. Tehdejší propagandistický tisk to vykresloval jako cílený útok na Židy, neboť v postižené oblasti žilo relativně hodně Židů. Američané to využili jako záminku k tomu, aby obsadili Libyi a napochodovali k hranicím Egypta.

Libye se po svržení Kaddáfího už nikdy nevzpamatovala. Hrozilo, že se rozpadne na stavovskou společnost a prozápadní loutky ji spíše plundrovaly, než že by jí vládly. Libyjci Američanům nekladli žádný odpor a ušetřili jim tak přistání s velkými ztrátami. To však byla jiskra, která zažehla explozi Saúdské Arábie. Královská vláda tam byla smetena během několika málo dnů a přísný, wahhábistický islám nahradil ještě přísnější salafistický islám. Nový stát Boží Al-Arab disponoval armádou, dobře vyzbrojenou Američany, která prakticky kompletně přeběhla k novému režimu.

Vmžiku se začalo kázat o velkém satanovi USA a o malém satanovi Izraeli. Rozpory s Íránem se překvapivě rychle urovnaly: nový hlavní protivník se jmenoval Izrael. Američané v tomto rozhodujícím okamžiku zareagovali chybně. Uskutečnili precizně provedený nálet na Mekku, na relativně nevýznamnou mešitu, ovšem zároveň na svaté město islámu. Tento útok měl sloužit jako varování a zastrašit fanatiky, avšak docílil přesného opaku: společného útoku na Izrael.

Světová válka vypukla v malém rozsahu novou intifádou v Izraeli. Židé utvořili formace před Gazou, aby, věrni svým starým osvědčeným manýrům, v obrovské přesile utopili nepokoje v krvavé lázni. Tentokrát nezůstalo jen u nějakého malého ničemného krveprolití, neboť Egypťané vyhlásili Izraeli válku, za což se jim dostalo vyhlášení války ze strany USA.

Al-Arab a Írán vyhlásily válku Izraeli, pronikly do Jordánska a svrhly tamní vládu. Izrael sledoval něco jako Schlieffenův plán a pronikl až k Suezskému průplavu, zatímco se Američané současně přibližovali k Nilu. Izrael jako první použil atomové zbraně proti nástupu jednotek na své severní a východní hranici. Odpovědí byly dvě atomové bomby, které Saúdská Arábie kdysi koupila v Pákistánu. Ty dopadly na Haifu a Tel Aviv. Od té chvíle používaly atomové bomby všechny strany, přičemž Izrael cíleně zničil svatá města islámu: Mekku, Medinu a Qom. Válka na Blízkém východě skončila velkou bitvou u Megida. Izrael tuto válku, jak předpověděla Bible, vyhrál, avšak za cenu zničení základů vlastní existence. Naděje na mír trvala jen několik dní, než na celém světě vypukly nepokoje. Džihád vstoupil do dalšího kola. Bojovalo se za něj v evropských městech přeplněných muslimskými přistěhovalci. V americkém Texasu vypukla druhá válka za nezávislost. To vedlo ke stažení amerických jednotek celého světa zpět, s výjimkou těch, které držely obsazenou Libyi a Egypt. Evropské země se utápěly v anarchii. Také v Německu vládla lůza, a vládla velmi krvavě. Všichni politici, všichni soudci, všichni státní zástupci, dokonce i všichni novináři, kteří se dostali póvlu do rukou, byli v závislosti na okolnostech buď pověšeni nebo umláceni k smrti.

Rusko muslimské povstání potlačilo hrubou silou. Jako strůjci spiknutí byli odhaleni Židé, načež Rusové všechny deportovali do Birobidžanu, správního obvodu vyhlášeného již Stalinem za židovskou domovinu, kde jich mnoho zemřelo hlady, jelikož tato oblast na jihovýchodě Sibiře nebyla na tak náhlý nárůst obyvatelstva připravena.

Poslední akt začal ruským vojenským tažením proti západní Evropě za účelem znovuzavedení pořádku dřív, než anarchie zasáhne i Rusko. Američané se tomu snažili zabránit chemickým útokem. Pozemní bojová látka měla původně založit obrannou zónu kolem Izraele, nyní od Černého po Baltské moře přerušila zásobování ruské fronty.

Tak začala celosvětová atomová válka. Rusové stříleli na USA, ty zase na ně a preventivně také na Čínu, takže Čína a Severní Korea odpověděly. Zpočátku však ani jedna ze stran nepoužila všechen arzenál, ještě pořád šlo o jednotlivé útoky, třebaže byly nasazeny velké kalibry.

Svět se nacházel maximálně tři dny před totální jadernou válkou, když zasáhla jistá moc, proti které byly všechny zbraně velmocí tak akorát vatovými kuličkami: Bůh začal házet kamením. Největší brok, malá planeta, která dostala jméno Nemesis, se protáhl mezi Zemí a Měsícem a natropil relativně malé škody, hlavně zemětřesení a vyvolání vulkanické činnost. Teprve následné asteroidy vedly k tomu, co bylo pojmenováno jako „velká katastrofa“.

Díky poznatkům FRIEDENSTAUBE se nyní vědělo, že v Atlantiku došlo ke dvěma dopadům. Ten druhý zasáhl Prahu. Zemětřesení otřásla velkými částmi světa, přičemž japonské ostrovy se potopily do moře. Sluneční svit tři dny zakrýval prach a když se opět vyjasnilo, slunce ozářilo svět, který byl pustý a prázdný.

Při ruském polním tažení mělo Německo štěstí, že silně oslabený Bundeswehr nebyl schopen nějakého většího vzdoru. Malá hnízda odporu byla převálcována, aniž by se ruské útočné hroty nějak významněji zdržely. Proto byly na německém teritoriu nasazeny jen některé francouzské atomové bomby, které vedly k odpovídajícím ruským odpovědím. K dopadu většiny z nich došlo v pozdějších oblastech severoněmecké nížiny, postižených potopou.

Těžký zásah Německo utrpělo ve formě EMP, elektromagnetických impulzů, které zničily zábavní elektroniku, počítače i řídící systémy aut. Atomové bomby, explodující ve vysokých výškách, nenadělaly na zemském povrchu žádné přímé škody, značnou měrou však zničily elektronickou infrastrukturu. Šoková vlna navíc zničila satelity na oběžných drahách blízkých Zemi, obzvláště GPS a GLONASS. Díky výpadku GPS byly ztíženy operace americké armády; Rusové byli připraveni lépe.

Jista si svým cílem, připlula FRIEDENSTAUBE na americké pobřeží u New Yorku. Ze Sochy Svobody zbyl akorát sokl; z někdejší dojemné záplavy mrakodrapů vyčnívalo jen pár ubohých zbytků chrupu, jako by je zohyzdil nějaký šílený zubař. Expedice vyhodila kotvu. O půl hodiny později pluly oba obojživelné tanky přes Wall Street, jež byla zaplavena do výšky devět metrů. Vzdušný průzkum objevil lidská osídlení asi 30 kilometrů od ústí řeky Hudson, která tam vytvořila jakési jezero. Na mapách je označili „New City“ a „Stony Point“.

Kapitán Ritscher rozhodl, že se tato osídlení hned druhý den navštíví. Hlubinný průzkum ukázal, že by se s FRIEDENSTAUBE relativně bez problému dostal nahoru po řece Hudson, sotva však rychleji než obojživelné tanky. Rozkázal tedy zakotvit v Battery Parku. Kdyby se tanky dostaly do potíží, přinejhorším by mohl dostatečně rychle zasáhnout s létajícím talířem. Kromě toho měla skupina bojových potápěčů na Manhattanu splnit úkol, při němž bylo nezbytné, aby loď kryla akci záda.

Tanky potřebovaly čtyři hodiny a když je obyvatelé objevili, vypukla panika, během níž se všichni schovali. Dr. Wohlthat vybral dva průvodce, kteří měli nosit zbraně nenápadně, a pak vystoupil na pevninu. Vozidla se stáhla zpět, zůstala však na dohled.

Po nějaké chvíli nabyli vesničané tmavé pleti důvěry. Němečtí vojáci později vyprávěli, že na ně působili jako opice, když se na ně divoce vrhli, aby se z ničeho nic zase stáhli a ještě rychleji prchali pryč. Teprve po dobrých dvou hodinách si někteří kopími ozbrojení válečníci troufli přiblížit se k delegaci. Mluvili primitivní angličtinou, které dr. Wohlthat i navzdory rokům studií na Harvardské univerzitě rozuměl jen stěží.

Nakonec však domorodci přeci jen pochopili, že je navštívili Němci. To u nich vyvolalo velikou radost; řekli, že je velice těší návštěva vyslanců velkého náčelníka Adolfa Hitlera, který měl zabíjet Židy. Dr. Wohlthat tím byl očividně konsternován, dalším vyptáváním však zjistil, že tento kmen byl právě Židy již dvakrát přepaden. Z FRIEDENSTAUBE přiletěl talíř s dárky: sekerami, pilami a noži, což jazyky domorodcům rozvázalo ještě víc. Ti Židé, kterých se báli, byli bývalí obyvatelé New Yorku, kteří ještě disponovali vozidly a moderními zbraněmi. Jejich sklad či pevnost by se prý měla nacházet někde na jihozápadě.

Domorodci podali zprávu o tom, že dříve žili v New Yorku, v městské části Queens, severovýchodně od Brooklynu. Po atomovém útoku byli vystěhováni a v New City jim zřídili bydlení, které označili jako „Concentration Camp“. Ještě před katastrofou prý vypukla nemoc, která zabila mnoho dozorců, což jim umožnilo z tábora uprchnout. Probojovali se až k West Pointu a jak město tak vojenskou akademii nalezli opuštěné. Armáda tu každopádně zanechala potraviny dostačující na dva roky. Poté zřídili v Harriman State Parku pole.

Domorodci použili ruiny New City jako zdroj surovin. Příležitostně se plavili na vorech na druhou stranu řeky, aby tam šmejdili po čemkoli, co by se dalo zužitkovat. Nejprve měli opravdové lodě, ty jim však Židé sebrali. Kapitán Ritscher nařídil vzdušný průzkum s cílem vypátrat jejich tábor. Kromě toho poručíku Wittmannovi rozkázal, aby se stáhl do obojživelných tanků a dostatečně mimo dohled přečkal noc. Dr. Wohlthat se má dostavit zpět na loď, aby o všem podal zprávu. Poté se Němci s přátelskými domorodci rozloučili. Ti řekli, že by zase někdy rádi přijali návštěvu z Říše, což zároveň znamenalo jisté nákladní stanoviště na americké půdě.

„Pane kapitáne, mě by vůbec nevadilo přespat v tanku“, prohlásil dr. Wohlthat poté, co vešel do důstojnické jídelny.

„Pane doktore, mí muži mají pochopení pro to, že civilistovi poskytnu trochu více komfortu.“ Kapitán dal stewardovi pokyn k servírování večeře. „To však není ten klíčový důvod. Rád bych znal vaše stanovisko a zaznamenal ho také do expediční knihy. Podle toho, co jsem slyšel přes vysílačku, jste narazili na primitivní kmen negrů. To ale přece není možné, tito lidé ještě před deseti lety žili ve vysoce rozvinuté zemi, bezpochyby měli řidičské průkazy, uměli číst a psát. Máte pro jejich dnešní situaci nějaké vysvětlení?“

„Pane kapitáne, ti, které jsme tady potkali, sotva mohli žít jako normální občané New Yorku. To byli všechno mladí, silní muži a ženy. Ani jeden neměl přes třicet. Zřejmě byli původně tím, co se kdysi nazývalo pouliční gang. Proto je vypudili z Queensu, aby nezačali rabovat v Brooklynu.“

„Co si myslíte o té epidemii? Dozvěděl jste se k tomu něco bližšího?“

„Jestli jsem tomu dobře porozuměl, tak to začalo jako chřipka a po několika dnech se to rozvinulo v hemoragickou horečku. Krev ze všech tělních otvorů a nakonec smrt, podobně jako ebola.“ Dr. Wohlthat se na pár sekund zamyslel. „V rozhlasových zprávách se o tom prakticky nikdo nezmiňoval. Podle tehdejších zpráv byl průběh v USA stejný jako u nás v Evropě: měnová krize, občanská válka, přírodní katastrofy. Jen právě o něco horší.“

„Ještě horší než v Evropě?“, pokračoval kapitán v otázkách. „Nebo myslíte horší než v Německu, protože jsme ve srovnání s nimi nejhoršímu unikli?“

„Horší než v Evropě“, upřesnil dr. Wohlthat. „Američané produkovali potraviny ve vnitrozemí, masa obyvatelstva však žila na pobřežích. O západním pobřeží samozřejmě nemohu říci nic, ale co jsem slyšel o New Yorku… Začátek jsme přeci ještě postřehli. Po zhroucení dolaru panoval hladomor a bylo vyhlášeno válečné právo. Byla nasazena armáda a Národní garda, ve velkých městech došlo i na pouliční boje a hladové revolty.

O zprávy z Ameriky se už tehdy sotva kdo zajímal, po druhé měnové reformě jsme měli dost svých starostí. Vzpomínám si však na pár vysílání. Měšťané se tehdy pokoušeli dostat na venkov. U nás by to nepředstavovalo ani 20 kilometrů, u nich to byly dobré 2 000. Některé z těchto konvojů zlikvidovala armáda tanky, některé to zvládly a ocitly se pak uprostřed divočiny bez pohonných hmot, protože čerpací stanice už byly dávno vyrabované.

Ještě jsem pochytil, že se Američané už ani nebyli schopni postarat o své vlastní vojáky v zemi. Vojáci tak dezertovali, sloučili se podle ras a zahájili rozvinutou občanskou válku. Zbraní měli Amíci, jak známo, dost. V tu chvíli to začalo také u nás: občané se sjednotili a zbavili se staré, demokraticky zamořené vrchnosti. Politici, justice, vyšší úředníci – kdo chtěl přežít, potřeboval štěstí.“

„Poměry v Německu jsou známé“, opáčil kapitán Ritscher. „Přeci jen byla ta stará, prohnilá, zkorumpovaná demokracie smetena. Z této anarchie nakonec vyrostlo to silné a zdravé – nová Říše.“

„Pane kapitáne, vzpomínáte si na ty šílence?“, zeptal se dr. Wohlthat.

„Ano, samozřejmě. Tehdy na to byla akorát doba, hodně lidí tehdy ztratilo rozum, když vyšlo najevo, jak jsme byli sedmdesát, vlastně sto let obelháváni.“

„Správně. A toto šílenství bylo rozsudkem smrti, protože se o tyto lidi nikdo nedovedl postarat“, vylíčil státní sekretář. „V Americe to bylo ještě horší. Tady se cítili být pány světa, a právem, když člověk pomyslí na jejich armádu. Z toho ovšem obyčejný člověk z Queensu nebo Bronxu z nejspodnějších tříd společnosti neměl nic, a to málo, o co se lidé mohli opřít, zničil dolar. Masová hysterie, masová panika, masové šílenství. Domnívám se, že naši noví přátelé se jako skupina probili, přičemž slovo „probili“ lze zcela jistě brát doslova. Přežili jen ti nejsilnější a nejbrutálnější, a to nebyly bezpodmínečně ty nejnabitější hlavy.“

„Vy tedy ty venku považujete za nějakou bandu vrahů?“

„Ano.“ Dr. Wohlthat se na okamžik zamyslel. „Kdo ví, možná museli sáhnout dokonce i ke kanibalismu jako k poslední možnosti přežití. Není divu, že takovou minulost vytěsnili – a tím i mnohé, co ještě před deseti lety určovalo jejich život. Proto bychom je neměli odsuzovat, lze to pochopit pouze s ohledem na dobu. A potom přišly impakty, konečný šok. V Severní Americe žilo téměř půl miliardy lidí, teď už je jich možná takových 20 milionů. Letecké snímky jsou bohužel velmi špatné – doslova směšné, když pomyslíme, že byly pořízeny létajícími talíři.“

Kapitán si tiše povzdychl. „Technicky nejsme na úrovni. Vril byl důležitý, silan byl důležitý a létající talíře jsou velkolepý symbol naděje. Optika, elektronika – v mnohém nastal úpadek a bude trvat roky, než to opět doženeme. Palubní počítač FRIEDENSTAUBE je velký jako skříň a méně výkonný než moje nejstarší videohra. Ale buď jak buď, hodí se na navigaci a balistiku. Trefíme se na 80 kilometrů, když to bude nutné a budeme moci dobře zamířit. Ztrátu sice doháníme mílovými kroky, cílem naváděné dělostřelecké granáty pro dosažení plného dostřelu našich děl ovšem tak rychle nezískáme.“

„Rozhodujícím by se mohl stát dosah našich kanónů“, opáčil dr. Wohlthat. „Zdá se, že tihle takzvaní Židé jsou technicky pokročilí. To bude první skutečná výzva. Jenom nevím, proč ti negři mluvili o Židech. Izrael je minulost, to tady snad založili nový židovský stát?“

Kapitán Ritscher se pousmál. „To jste skočil na tu starou idiocii politické korektnosti. Jisté kruhy to město nazývaly „Jew York“, protože právě tam žilo tolik Židů. Pokud to jsou zbytky někdejších pouličních gangů, tak dost možná všechny bělochy označili za Židy, přinejmenším ty, kterým se dařilo lépe ekonomicky. Že to jsou opravdoví Židé, o tom pochybuji. I když… Mezi úředníky vlády Spojených států byli Židé zastoupeni více než z devadesáti procent. Pokud někteří úředníci zavčasu odsávali peníze z daní, aby zřídili záchytné body k přežití, tak bychom některé z nich mohli najít. V tomto případě by tam tehdy skutečně mohlo skončit hodně Židů.“

„Obáváte se, že narazíme na zbytky americké armády?“, otázal se dr. Wohlthat.

Kapitán pokýval hlavou. „Ano, já však považuji jejich zásoby za omezené. Radarem řízené vojenské protiraketové systémy asi mít nebudou, zato všechno, co se dá vzít do ruky a transportovat: těžké kulomety, 40 mm granátomety, terénní vozidla s namontovanými zbraněmi a zcela určitě pancéřové pěsti a řízené protiletadlové střely. Ne sice úplně vybaveni jako klasická armáda, ale jako paramilitantní gerilová skupina. V každém případě dost na to, aby nás pozlobili. Konec konců jsme průzkumníci, ne bojová jednotka.“

Dr. Wohlthat pokrčil rameny. „Za zády máme Říši, to znamená, že dostaneme posily. Jejich prostředky jsou omezené. Pokud se nebudou cítit bezprostředně ohroženi, tak zřejmě budou chtít šetřit zásobami.“

„To máte pravdu. V každém případě na nás zítra čeká den plný vzrušení.“

Knihu si môžete zakúpiť v našom obchode. Kúpou knihy podporíte chod prop-u.

O ::prop

Pridaj komentár